Dobytí Klínovce

Po roce jsem opět odjel na zimní dovolenou do Krušných hor. Loni jsem tam trénoval na běžkách. Letos jsem si dal jako hlavní cíl z Perninku na běžkách dosáhnout vrcholu Klínovce a tam si koupit pamětní mince.

Už cesta byla zajímavá. Doprava z Roudnice do Ostrova celkem ušla, jen mě u Koštic chytila tajná policejní hlídka. Po kontrole dokladů a mýho dechu vše OK, jedu dál …

Běžně jíme během jízdy v motorestu Ušák u prunéřovské elektrárny. Protože ale projíždíme kolem krátce po desáté, pokračuju dál. Obědváme až v Ostrově nad Ohří v restauraci u Rába. Mamina si vzpoměla, že přiližně v roce 1986 jsme byli na zimní dovolené v Kovářské a protože máme ještě trochu času, svoluji, že se vrátíme a že vyjedu cca 17 km do Kovářské. Nejbližší cestu jsem našel přes Pernštejn. Nuž tedy jedu přes Pernštějn směrem k Horní Halži. Nad Pernštějnem je obec Vykmanov, do ní jedu celkem OK, jenže nad Vykmanovem jsou neprotažené serpentýny. Jen nikde nezastavit … No jo, jenže v největší zatáčce stojí nějakej blbec. Musím tedy zastavit. Poté, co ten blbeček odjede, uvolní cestu, rozjíždím se. No jasně že ne, nejde to, jediný způsob je couvání dozadu, do plotu. Rodiče se marně snaží zatlačit. Naštěstí mám v kufru řetězy, na třetí pokus se mi je daří nasadit a vyškrábnout se na rovnou plošku před chalupářskou osadou. Mamina už nechce o Kovářské ani slyšet, já bych jel, jenže když už nemám morální podporu …

Špinavý dojíždím k bývalé kolegyni do Merklína. V Merklíně moc sněhu není, tak po ubytování se vyrážíme o 200 m n. m. výše do Perninku. Tam je sněhu dostatek, vypadá to, že i běžkařské stopy jsou OK.

Druhý den dopoledne tedy s rodiči vyrážíme do Perninku. Jenže v noci sněžilo a to ne málo … Dojíždím na parkoviště, kde běžně parkuji. Je neodmetené. Je na něm cca 30 cm sněhu. Zkouším na okraj vjet. Bez úspěchu radši vycouvávám. Jenže po hlavní od Horní Blatné jedou auta. Řidič prvního vystupuje a nabízí pomoc. Mě se ale daří se vyhoupnout a vyjet na silnici.

Dojíždím na prakticky jediné možné místo, kde zaparkovat, před poštu a obecní úřad. Vyndavám zadem běžky s hůlkami, rodiče si své berou, odchází, já zatím kreju přední sklo a zamykám auto. Zatím za mě dojíždí autem starej děděk, moje běžky jsou pod jeho autem. Dědkovi to nazanačuji, blbec nereaguje, tak to ode mne dostává orálně, je ještě drzej … naštěstí běžky byly mezi jeho koly, nepřejel je …

Naštvaný docházím na start běžkařských cest. Stále sněží. Stopa nikde. No nic, bude … prorážím cestu a to i podle tyčí, bořím se … na hlavnější cestě mě v protismněru míjí Němec, alespoň pojedu v jeho stopě. Je to divný, fakt po stopách ani památky. Prorážím si si cestu k nejbližšímu lesu, razím dál … teprve v půli lesa mě míjí rolba s malým pluhem, volá na mě, že teď už se mi půjde líp. Má pravdu, jenže na nejbližší křižovatce odbočili doprava do Abertam, zatímco já jedu rovně do Božího Daru. Naštěstí zde již je protlačená stopa. Pokračuji dál jakž takž to jde. Jde to, ale jen na otevřenou pláň nad Hřebečnou. Tam není po stopě ani památka. Jen tyče … jedu podle tyčí, zapadávám. Je to sice z kopce, ale nejede to … Jo po vynaloženém úsilí jsem dole pod loukou. V lese je vidět stopa. Jedu, teda snažím se o to … na běžkách nabalený sníh … seškrabuji .. po čase jede kolem Polák, nabízí mi obyčejnou parafinovou svíčku. Měl pravdu, po namazání parafinem se to tak nelepí. Jedu dál, cesta již jakž takž jde, jen kolem Božidarského špičáku musím znovu seškrabovat sníh. Z Perninku jsem vyjel krátce před jedenáctou, v Božím Daru jsem krátce po druhé, to není možné vyjít ještě na Klínovec a vrátit se do Perninku za světla. Odpočívám a občerstvuji se v Božím baru, po cca 45 minutách se vracím do Perninku.

Cestou z Božího Daru je mi příšerná zima, fouká studený vítr, teprve když jsem v lese na úpatí Božidarského špičáku jsem zahřátý pohybem.

V údolí mám telefonát, že rodiče už jsou v penzionu a že když v Perninku ukládali lyže do auta, nadávala jim úřednice tamnějšího obecního úřadu (starostka, tajemnice … kdo ví). Nebyla schopna pochopit, že pokud neprohrnou parkoviště, není kde zaparkovat, jen před nimi…

Cesta ubíhá OK, jen mám opět problém vyškrábat se přes louku nad Hřebečnou. Stopy jsou zafoukané. Docela práce se dostat až nahoru (po oficiální běžkařské trase, která ten den prostě neexistuje). Cesta dál jde zase OK, opět až na zafoukanou louku nad Perninkem.

Do auta přicházím unavený, sjíždím do Merklína. Rodiče, obzvlášť táta, jsou unavení z nevhodného sněhu. Mrzí mě, že jsem se nedostal na Klínovec.

Druhý den je lepší počasí. O hodinu dříve vyrážím směr Boží Dar. V Perninku již bylo parkoviště odhrabáno, na louce nad Perninkem byla i viditelná stopa, sníh se nelepil, takže v Božím Daru jsem už kolem půl jedný. Mám cíl z něj odjet do tří.

Vyrážím tedy pěšky po silnici vzhůru, směrem na Klínovec. Po silnici jezdí auta, nad Neklidem začíná být silnice pokryta sněhem. Mám strach, aby nefoukal vítr, jako včera. Naštěstí silnice nad Klínovec je obklopena stromy, pokryta sněhem, takže dokážu až na vrchol dojet opět na běžkách. Cestou vidím značenou běžkařskou trasu na Boží Dar, jen nevidím tu stopu …

Na vrcholu je příšerná zima. V tamnější restauraci si kupuji z automatu minci, chci si dát něco teplýho k pití, restaurace je ale plná Helmutů.

Protože podle internetu by na vrcholu měly být i další dvě mince, vyrážím je hledat. Obešel jsem zamrzlou rozlednu, počasí, ani zamrzlé rozcestníky nedělají dobrý dojem. Nikde jsem další mince nenašel, vracím se do restaurace, odkud už něco málo Helmutů odešlo. Zmrzlý si dávám grog. Poté, co se trochu ohřeju, vyrážím zpět do Božího Daru.

Zima je příšerná, do tváře mě tlučou padající hrudky sněhu. Sníh je tentokrát už i na silnici v Božím Daru. No opět se jdu ohřát a občerstvit do Božího baru, další grog. Po cca 30 minutách vyrážím opět směr Pernink. Opakuje se stejná anabáze, jako včera, jen od rozcestí se zelenou je cesta už protažena, vytlačeny uměle stopy, To byla jízda! Mám za sebou 38 km.

Do Merklína dorážím opět za tmy. Celej mokrej.

Další den si již si dávám odpočinkovou cestu Pernink, Horní Blatná, Abertamy, Pernink. Pouhých 14 km … kdybych byl v Krušných horách dýl, zkusil bych i další trasy.

Ve čtvrtek jsem se vrátil domu. Od večera je mi zle, jsem nastydlej … holt Krušný hory, to jsou krušný hory …

A ty řetězy, ty jsem v Merklíně zapoměl ...