Loni jsem dal dvě stovky, celý Prčice … co dál?
Hele,
Brtnický ledopády, tam jsem ještě nebyl. Co to zkusit? Česko-Saský
Švýcarsko znám z velikonočních egonních pochodů, je tam hezky, tak co si
tam dát vymrzlej adrenalin? Jo!
V propozicích
se doporučujou nesmeky - co to je? V místním sportu zjišťuju, že jsou to
řetízky omotaný kolem boty … no, zkusím to bez nich.
V
půli týdne na Facebooku zjišťuju, kdo to všechno jde, zjišťuju, že je i
přihlášenej další blázen z Nových Kopist (nakonec nemoh), stahuju si
GPS trasu a pozvolna se balím.
V
sobotu ráno nepříjemný vstávání, přejezd do Lovosic na vlak (zpátky
spojení je OK do Lovosic, do Nových Kopist v noci nic moc nejede) a před
pátou jedu přes Ústí a Děčín do Krásný Lípy. V Děčíně když přesedám do
prázdnýho vlaku, vybíram si nejlepší místo. Během 5 minut se ale vlak
plní dalšíma lidma s hůlkama. No, to mám radost. Za mnou si sedá
společensky umavenej chlap, hlas příšerný, to se asi nevyspím. Ženská
vedle něj ho nutí, aby se taky prospal, že to potřebuje. Za to bych jí
byl vděčnej, kdyby se skoro půl cesty blbě nesmála blbostem, její smích
lze připodobnit k chraptící hejkalce, děs! V druhý polovině cesty oba za
mnou ztichli a začal zas mlejt pantem, na celej vlak, chlap přes uličku
… přesto jsem asi 15 minut spal … Průvodčí je docela "mimo", že je
plnej vlak, že běžně tímhle vlakem vozí 5 lidí.
V
Krásný Lípě vystupuju, předbíhá mě každoroční teplická superstar
pochodu"Vítání jara" maratonec KK, tentokrát je střízlivej … Hned za ním
dorážím na start denní trasy, do hospody u Kuruce. Tam se zapisuju,
dostávám od Olafa čípek, malůvku trasy (škoda, není tu kilometráž, ale
nemůžu mít hned všechno) a vyrážím …
Držím se
GPS-ky, nad Krásnou Lípou začíná nepříjemně foukat studenej vítr. Cesta
do Kyjova probíhá standardně, bez výraznějších zážitků.
Z
Kyjova stoupáme vzhůru úzce mezi pomníky na místním historickém
hřbitově (tudy určitě Egon ani Olaf nemohli jít) dál do lesa. A už
začínají skály … přede mnou jde důchodce s foťákem, zdržuje na úzkých
cestách. Jak můžu, předbíhám jej. Ze zadu slyším, jak nadává na trasu,
proč to vymysleli takhle, proč to neobešli … tak co se dědek pochodu
účastní , když mu to není recht? Tady je o překonávání záludností, o
adrenalínu.
Když se mi zalíbí jedna skála s
rampouchama, fotím … za zády slyším nadávat dědka, neslušný slova na
mojí adresu, že mu "zavázím" ve fotovýhledu … já tu byl první, ať si
dědek trhne … a pokračuju dál. (Dědek řve "zaplať pánbů" a odchází do
historie)
Á žebřík, namrzlý schodiště, no
paráda! Ale jo, jde to, při troše opatrnosti to jde bez úrazu projít.
Pak po asfaltce (s námrazou) dojít až do Jeskyně víl. Tady má být
ledopád a kontrola. Náznaky ledopádu tu jsou, kontrola nikoliv. Zpátky
na asfaltku a po ní až k Turistickýmu mostu. Za ním je tzv. tajná
kontrola - Egonek s občerstvením … párek, rumíček lékařský, čaj … balzám
…
A jde se dál, po zelené. V ohybu cesty vidím pěkný ledopád a pak pokračujeme mezi skály, kde se ledopády vyskytují pravidelně.
Nejprve
stoupám k Varhanům … na konci cesty je neznačená odbočka, uhýbám špatně
doprava, kolem mě ale probíhají běžci (asi běží stovku) běží správně
doleva, ke kontrole. Jdu za nima, potvrzuju kontrolu, fotím "varhánky"
(normálně tu musí být ty varhany hezký), a jdu zas dolů. Jáááůůů! Já
jsem ve snaze překročit kládu v cestě uklouznul a nohama tu kládu
částečně podjel, až se tam zaklínil lýtkem … pěknej "krvák" na lýtku! To
to hezky začíná …
Stoupám dál k další
kontrole, ke Sloupu … představuji si, kam asi rampouchy dosahují za
standardní situace, potvrzuju další kontrolu a razím zpět … na zelenou.
Cestou
jde proti mně německá výprava … hlava provětraná, krásnej lesík … další
kontrola má být ledopád Opona … hezký, ale trochu letos nepovedený,
navíc se spadlým stromem … o kus vejš fotím hezčí ledopádek, divadelní
oponu skutečně připomínající …
A dál až do
osady Kopec. Částečně po namrzlým asfaltu, jasně, že jsem ve chvíli
krátký nepozornosti uklouznul a rozbil si kolena! V osadě je první
čípková kontrola, Marta Ernstová. Útulná hospůdka. Dávám si vývar a pivo
a mizím do Němec …
U celnice Zadní Doubice
hledám dnešní první kešku. Našel! Jen je to všude samej "mudla". Přes
celnici do Německa … sakra kde mám GPS trasu … ahá, tak tohle už je
návrat, já musím ještě Českem … dál po modré, až k Vlčí desce. Tam chci
hledat další kešku, jenže dost vysoká frekvence okolojdoucích mi to
nedovolí, tak mizím zpátky po zelené, teď skutečně, do Německa.
U
Niedermuhle uhnout po červené do kopce a dojít až na Hermansek, krásným
údolím Kirnitzsch (Křímice). Vyšplhat po schodišti na skálu a na další
kontrolu. No paráda a mám historicky první německou kešku (Egone,
neprozradím … hledej!), a pak po červeno-zeleno-žluté dál až na vyhlídku
Taubenenstein (další keška, bohužel visí nebezpečně ze skály), ještě
pod keškou je spadlej fix, takže kontrola se zde opět nekoná … zpátky na
žlutou a dolů zpátky do Niedermuhle.
Z
Niedermuhle rozmrzajícím blátem do údolí Bílého potoka … cesta sice
zajímavá, ale mám pocit, že už zbytečná … na konci potvrzuju kontrolu a
pak se škrábu cestou necestou do kopce podle černých šipek. Za zády mám
čtyřčlennou skupinku + pes, slyším od nich narážky na Olafa, nezbývá než
souhlasit a pak lesem a polem zpátky do osady Kopec, znova odečíst čip.
Zde definitivně padá původní plán, jít 53 km … Sílu ještě mám, ale je
cca 17:30, venku už tma, do Valdeku cca 20 km, to za 2,5 hodiny nedám, z
Brtníků mi jede vlak v 19:48 h., z Valdeka kolem 20. h., další až kolem
8. h. ráno … no, kdybych si zde zajistil ubytování … no co, procházka
byla hezká, ze čtyř nalezených kešek mám radost, už se těším domů,
skončím teda na 37. kilometru v Brtníkách.
Z
Kopce do Brtníků už jdu po tmě. Ještě, že nevěřím ani sobě a preventivně
jsem si přibalil čelovku. Stoupám do kopce po olafím značení … Jé, to
je paráda! Pár cm od papírových šipek jsou přidělaný "bludičky" - bílý
odrazky, vidím je na dálku, šipky se mi hledají líp, jak ve dne … akorát
to stoupání do zmrzlýho kopce je únavnější … ale to hledání "bludiček"
mě baví, líbí se mi to … Na kopci potvrzuju poslední fixovou kontrolu,
někde blízko by měla být keška, už jí nehledám …
Po
"bludičkách" dorážím v cca 19 hodin až do Brtníků … potvrzuju kontrolu,
oznamuji ukončení, vracím čípek. Po mě dorazivší pochodníci z Mělníka
se ptají na vlak. Sděluju jim, že vlak jedoucí přes Krásnou Lípu jede v
19:48 h. Pořadatel, sedící u stolu jim nabízí, že končí a že přes Lípu
jede domů, že je vezme. Přidávám se k nim … Pořadatel jede až do Ústí,
kam se hodlám následně dostat, takže s ním jedu až do Ústí. Zde už čekám
něco málo přes půlhodiny na rychlík (osobák jede 3 minuty po něm, to je
"dobře" rozplánovanej jízdní řád!). Zatím co čekám, dostávám docela
zajímavou zimnici, té se zbavím až doma, ve vaně … Rychlíkem do Lovosic,
zde přesednout na auto a domů!
Loni jsem ušel
dvě stovky a dal celý Prčice. Po absolvování jsem asi 4 dny pajdal. Teď
jsem dal "jen" 37 km. Po dvouměsíční přestávce, po pádech a balancování
na ledu mě ale celou neděli strašně bolí nohy a záda … cejtím se, jak
kdybych dal 2x tolik … (na GPSce bylo nachozeno skutečných 47 km, občas
někde byla GPS trasa zkrácena a asi tak 2 km jsem "blbnul" já...).
Procházka
byla pěkná, škoda, že jsem dal "jen" 37 km … příště by to chtělo
naplánovat líp (teď jsem to šel poprvý, zkušebně), ujít toho víc. I když
po přečtění jiných reportáží, těch borců, co šli 107 olafokilometrů,
mám docela ze stovky obavu, ale ta "pajska" by se mohla příště dát …
kluci, díky!
Propozice viz: ZDE
Mapa sobotního pochodu viz: ZDE
Přehled pochodů viz: Dálkové pochody
