Mšenská padesátka 2014

Olaf Čihák nás na Facebooku upozornil, že se dne 31. srpna 2014 jde tradiční pochod Mšenská padesátka. Trasa na 50 km

Kokořínsko mám rád od mala, tak proč nejít, obzvlášť, když už na tenhle pochod mám chuť už pár let? No jo, ale ono to je v neděli! Kdy budu odpočívat a léčit tělo? Navíc čím víc se blíží termín pochodu, tím je jasnější, že během neděle bude pršet … no to bude paráda!

Podle Facebooku chce pochod jít i Zdeněk Plavec, ten pokud pojede autem, musí jet kolem Roudnice, tak se s ním dohaduju o nabrání, alespoň je navedu na kratší cestu. Navíc to vypadá, že budeme nabírat cestou na Mělníku i maďara Gábora Hevéra.

V neděli se Zdeňkem a jeho bratrem jedeme na koupaliště ve Mšeně, kde je start pochodu. Gábor už je ve Mšeně. Start má být v 6:30, paní, která je už přítomna se diví množství lidí, kteří po 6:30 pošlapujou po koupališti. Ve třičtvrtě přichází hlavní organizátor s dispozicema.

Na koupališti zjišťuji, že cesta autem byla jednosměrná, hezký, já nezjišťoval zpáteční spojení.

Od roku 2010 jsou na 50 km pochodu zrušeny kontroly … škoda.

Krátce po zaregistrování vyrážím. Ze Mšena jdu do Selce (ta obec mě zajímá hlavně z hlediska rodokmenu - dvě století tu žili moji předci Dvořáci a Polívkové) a pak uhýbám mezi krásný skály po zelené do Kokořínského dolu. Ve skalní úžině mě předbíhá Olaf Čihák s Martou Ernstovou.

Z Kokořínského dolu stoupáme po modré až před hrad. Konec do kopce je zajímavý. Olaf má pravdu, že u hradu by byla zajímavá kontrola. Modrá nás vede do obce Kokořín a dál nad Truskavu směr Dolní Zimoř. V Zimoském dole jsou zajímavě osekané stromy. Nemá to žádnou koncepci, stromy jsou šikmo utnuty ve výšce 2 m. To nemoh žádný střízlivý lesník, ani pracovník CHKO Kokořínsko schválit!

V Dolní Zimoři (tady jsem měl taky předky - Hokeše a Tichoty) začíná pršet. Po asfaltce dojdeme až před Želízy, kus jdeme lesní stezkou.

V Želízech jdeme nezávisle na sobě na snídani do vietnamské samoobsluhy. Po té pokračuju po modré do Tupadel. V půli cesty končím omylem na silnici. Naštěstí jsem si cestu nakreslil do GPSky, takže se vracím a jdu správnou cestou.

V Tupadlech mě předbíhá střízlivý Karel Karas. Odtud stoupáme mezi skalama, kolem Slavína, do polí. Tuhle polňačku znám z jiných pochodů i výletů, ani teď nezklamala. Bláto, mokrá tráva …

Po zelené stále pokračuju přes Královku a Království do Nových Osinalic. Zelená je místy na zarostlých keřích vidět hůř. Hlavně zajímavý je namoklý jíl z kopečka. I přesto, že si pomáhám hůlkami, namydlenost zmoklého jílu neubrzdím a padám na kolena a zadek … paráda!

Z Nových Osinalic pokračuju dál přes Osinalické sedlo na Rač. Odtud mám jít podle dispozic po žluté. Žlutou cestu vidím v GPS, na mapě, v dispozicích, nějaký "dobrák" ale žlutou v terénu přetřel až do Nedvězí na červenou, takže nemít překreslenou trasu v GPSce, tak už bloudím…

Pod stříškou na Panenským hřebeni obědvám. Zastávka mě stála předběhnutí od Marty Ernstový. No, a teď Olafem avizovaný stoupání na Nedvězí (Olaf varoval před Račí, měl ale asi na mysli vrch Nedvězí). Kdyby bylo hezky, byl by odsud asi zajímavej rozhled. S pomocí hůlek slízt opatrně do obce, pak po modré do Střezivojic.

Modrá dál vede Planým dolem do Vojtěchova. Důl je hezký, Zajímavá je i promoklá písčitá cesta. Škoda, že ze Střezivojic nejdeme po žluté, mezi skalama, buď ke křižovatce cest v Palném dole, nebo spíš až do Ráje. Modrá cesta Planým dolem je sice hezká, zajímavá, z dřívějších toulek ale pamatuju, že ta žlutá je zajímavější.

Z Vojtěchova máme jít podle dispozic po červené zpátky do Kokořínského dolu. Cesta je strašně kluzká za zákrutou za Losí věží to opět neubrzdím a z kopečka kloužu a válím se na jílu. Do Kokořínského dolu doráží špinavý jak … Tam už je otevřená restaurace, dávám si pivo a stoupám opět po zelené zpět skalma směr Sedlec.

Mezi Selcem a Mšenem je jílovitá cesta strašně rozmočená a kluzká, kluzkým polem a z kopečka po jílu se mi nechce, jinou variantu ale nemám.

Na mšenské koupaliště dorážím krátce před 16. hodinou. Během cesty mi zmokl mobil a odmítá fungovat, takže nemůžu vymyslet cestu domů do Roudnice. Od Marty vím, že v 16:41 jede z náměstí autobus do Prahy, ten zaručeně pojede přes Mělník, tady přestoupím na nějakej spoj do Roudnice (do 18. hodiny by snad něco jet mělo, ne?).

Po tom, co jsem dostal diplom, občerstvil se, razím na autobus. Ale ne! Autobus se Mělníku vyhýbá, jede přes Vtelno, Obříství a další pr..le, žádný jiný na Mělník už nejede. Co jsem se dozvěděl, vlaky jedou jen do Mladé Boleslavi. Nejsem magor! Ale jak se dostat domů? Ten autobus končí v Holešovicích. Nakonec tam jedu s Martou a z Holešovic jedu zpátky domů na sever rychlíkem.

Zatím co se nudím na holešovickým nádraží, hraju si s automatem na jízdní řády. Zjišťuju, že mi v 16:10 jel ze Mšena vlak na Mělník, tam byl ihned přípoj do Štětí a pak bylo OK spojení z Hněvic do Roudnice. A platil bych o 80 Kč míň! Holt poučení pro příště, na nikoho nespolíhat a mít připravenej vlastní záložní plán …

Domů dorážím s nefunkčním mobilem (rozchodil jsem ho po několikanásobným vyfénování až v pondělí) ve 20 hodin.

Pochod byl hezkej. Ale šel by vylepšit. Přidat do cesty Čertovy hlavy u Želíz, ze Střezivojic ne po modrý, ale po žlutý, mezi skalma, nevracet se přes Kokořínský důl, ale od Vojtěchova dát šanci Pokličkám a dalším skalám (což ostatně udělal i maďar Gábor). A taky jít v sobotu. Neděle není nejlepší den pro 50 a více km pochod.

Kvůli dešti a taky kvůli spojení jsem dost pospíchal. Chtělo by to si cestu víc vychutnat a vést jí víc skalním městečkem …

Můj GPS zázam z cesty je: ZDE

Pochod Giacoma Casanovy 2014

Cestou na Týnišťské šlápoty mě Zdeněk Plavec upozornil, že se dne 23. srpna 2014 jde z Duchcova Pochod Giacoma Casanovy.

Protože jsem měl chuť se projít po Krušných horách, navíc Zdeněk pochod vynachválil, ráno v 7:30 jsem přijel na start rychlíkem. Den před tím jsem si dle dispozic do GPSky namaloval trasu, takže jsem poměrně snadno trefil na start do základní školy.

Na startu jsem vyfasoval instrukce, v rozporu s internetovými dispozicemi byly tyto trochu jinak (například se dle netu mělo jít přes Moldavu), ale co …velká část souhlasí, tak vyrážím …

Nejprve jdu po modrý parkem až do Oseka. V plánu jsou divné samokontroly, takže například na oseckém nádraží chci razítko.

Z Oseka pak po žluté jdu kolem rybníka, ke skále Salesiova výšina a pak dál až do obce Loučná. Tady prý také máme mít samokontrolu. Protože mám žízeň, jdu si koupit pivo do vietnamské samoobsluhy. Z vietmance vypadlo "inášt" … radši čtu údaj na kase. Chci po něm, jestli by mi na plán nedal razítko. Papír si prohlíží, hlavně jej děsí slovo kontrola. Papír mi vrací řkouce "aňo" a nic víc … když po něm chci razítko, sděluje radši, že žádné nemá …

Z Loučné mám jít po červené … jenže kudy? Asfaltka vede až do Litvinova. Tak to ne … nakonec pomocí GPSky zjišťuju, že nenápadně, špatně značená, uhýbá ještě před vstupem na hlavní silnici …

Po červené, po panelech, stoupám lesem až k osadě Panská dolina. Tady se trochu občerstvím a pak po červené dále až na křižovatku se silnicí Pod Dlouhou loukou.

Zde jsem ale s dalšími pochodníky zastavenej slečnou ve spacáku, protože právě probíhá děsně hlučný šílený závod aut do vrchu, tak prej by nás moh nějakej šílenec přejet. Naštěstí přestávka je jen čtvrt hodiny, takže pak stoupám vzhůru až k rozcestí Dlouhá Louka.

Přejít na modrou a po ní na vysílač Vlčí hora. Rozhled je odtud zajímavý, "ekologický" … samý lom, samá fabrika. No co, bydlím jinde a taky se dá předpokládat, že v příštím století to někdo zrekultivuje, vytěžené lomy překryje a nasází zase lesy … dole pod vysílačem je samokontrola - mám si dát razítko.

Modrá značka nás vede až na vrchol Loučné. Docela hezký místo. Pak zase zpátky, až na rozcestí Dlouhá Louka. Tady si dávám pivo, kupuju si turistickou známku a po zelené jdu na skálu Stropník.

Stropník je zajímavá skála, s širokým rozhledem po "ekologickém" okolí, dobrý je ale si pamatovat, kudy sem člověk přišel. Já jsem totiž netrefil zpátky … těch východů je odtud víc a až GPSka mě ukázala, že se vracím na Dlouhou Louku. Takže zpátky na zelenou a dolů až na křižovatku s červenou.

Pak kousek po červené nahoru, k "chatě Máňa". No chata … je to docela příjemnej odpočinkovej přístřešek. U něho byla konečně živá kontrola. Naštěstí čekali o hodinu dýl, jak to je uvedený v itineráři. Pivo, bonbony, razítko …

Začíná pršet. Po zelený dolů až do Horního Háje. Odtud asfaltkou do Křižanova. Pršet přestává. V Křižanově je kousek od křižovatky se zelenou příjemná hospoda. Místní host mi nevěří, že jdu 60 km …

Po zelené musím vystoupat Domaslavickým údolím až pod vrch Tří pánů. Ta cesta do vrchu je už nekonečná. Korunu tomu dává proti mně jdoucí Luděk Šrejber, jeden z těch, co mě sem pozvali. Ten se rozhodnul cestu vzdát a vrací se dolů … já si říkám, proč nevylízt ten zatracenej kopec … sice mě bolí koleno, ale čas ještě mám … už mi i dochází voda. Cestou je naštěstí i pramen.

Pod vrchem si opět dávám razítko, po žluté jít na Vrch Tří pánů a pak po červené, po asfaltce, až do Nového Města. Cestou míjím tři větrné elektrárny. Sice se do téhle krajiny moc nehodí, ale přírodě to neškodí, tak proč ne …ale nechápu, jak může vítr roztočit takhle ouzký vrtule. Kdyby pláty byly širší, aby se měl vítr do čeho opřít … no, ale vrtule se točí, takže to funguje …

Na tý cestě je vidět, že je to ideální běžkařská trasa.V zimě by stálo za to, to vyzkoušet …

Z Nového Města (no města … je to příjemná víska, centrum zimních sportů) dojít po červené do chaty Vitiška. Ač je zavříno, správce mi přináší pivo, dává razítko a dál se německy baví s hostem.

Pak po zelený zpátky do Nového Města. Nejdřív asfaltka vede dolů. V půli nějaký hajný s někým ze zdejší chaty kšeftuje s nádhernýma parohama … po tom, co projdu prozimní oblast, přicházím na železniční zastávku. Teda takhle opuštěnou, zapomenutou, zastávku jsem už dlouho neviděl. Odtud po asfaltce až do Nového Města (na rozcestí).

Z rozcestí polma vystoupat až k opuštěné boudě na Bouřňáku. Od ní je opět náhhernej "ekologickej" rozhled a pak sjezdovkou dolů až do Hrobu.

Pár minut jsem strávil v Hrobě … no, špatný to nebylo.

Po červený jdu do Duchcova. Začalo se smrákat, značky nejsou vidět. O bludičkách, co je používá Olaf Čihák, si tu můžu nechat zdát. Taky jo … málem to beru napříč jezerem Barbora. Tady někde byla do 16 hod živá kontrola. Docela nesmyslnej čas, já se neflákám, ale je o 4 hodiny víc. To by mě zajímalo, kolik lidí stihli do 16 hodin zkontrolovat.

Od jezera se škrábu nahoru a pak podle GPS hledám tu červenou. Ale jo, na GPSce jí mám, ve skutečnosti žádnou nevidím. Cesta mě vede napříč golfovým hřištěm nad obec Jeníkov. Po červený pořád dál, kolem jezera Leontýna dál do Duchcova. Ještě že jdu podle GPSky …

Asi tak v půl desátý dorážím do cíle. Dostávám diplom, pivo, chleba se škvarkama a cibulí, odměny … po desátý mi jede vlak, přes Ústí jedu do Lovosic a pak domů.

Pochod byl docela pěknej, ale asi už moc nepočítají s dojíždějícíma šedesátkařema. Trasa šedesátky vedla jinudy, než je uvedeno na netu, systém kontrol není zrovna OK (razítka a jedna opožděná živá kontrola se mi líbily ale co ty ostaní?) … pro příští ročníky uvádím pro usnadnění ke stažení svůj GPS záznam: ZDE