Když jsem šel pochod Týnišťské šlápoty, upozornil mě na kontrole
Petr Malý, že na konec prázdnin se chystá pochod Porta Bohemica, že bych
si mohl dát i rozcvičku na Beskydskou sedmičku.
Protože letos Beskydy z kapacitních důvodů nejdu, měl jsem docela chuť jít tento pochod, v blízkosti domova. Na Olafím serveru www.dalkovepochody.cz
sice je asi infoleták, ale jak už jsem si zvykl při akcích
spolupořádaných Petrem Malým, leták je uveden v nevhodném formátu, nelze
pravidelně z internetu otevřít. Naštěstí mi Petr Malý na moje vyžádání
leták poslal i e-mailem. Je to ve vyšší verzi Wordu (docx), takže asi
proto to zlobí (Petře zkus to ukládat jen jako doc, potěšíš tím více
lidí). Tento soubor jsem už otevřel.
Docela se mi to líbilo,
krom oslavy výročí KČT a výročí dálkových pochodů, se pochod odvolává i
na 200 leté výročí bitvy u Chlumce (zde i všechny trasy končí)
Protože
mě už cca půl roku bolí pata (bolesti chodidel druhý den po pochodech
odezní, levá pata ale bolí pořád i když nechodím), zašel jsem si s ní už
i na chirurgii. No, jasně, to co jsem tušil, mám na ní patní ostruhu,
výrůstek z patní kosti. Takže se mi na ní špatně stojí, chůze je
bolestivější. Začal jsem se s tím tedy léčit.
Přesto jsem se
nechtěl vzdát pochodu. Měl jsem sice chuť zkusit ten pochod 100 km, ale s
tou patou jsem si na to netroufal, tak jsem se rozhodl pro 50 km.
V
sobotu ráno jsem přijel do Ústí do Důlců, zaregistroval se a v 7 hod.
vyrazil … V Bertině údolí jsem cestou objevil docela pěknou kešku a dále
stoupám výš. Na pochody chodím proto, abych si odpočinul od městské
aglomerace, proto nemůžu kladně hodnotit průchod Doběticemi, ale cesta
na Erbenovou vyhlídku své kouzlo má. V kopci jsem si rozbaloval hůlky,
už mě tak předběhnul čilej děda …
Na Erbenově vyhlídce byla
první kontrola. Našel jsem další kešku, podíval se dolů z rozhledny,
škoda, že mírně zamlžený obzor není vhodný pro pořízení fotografie. Pak
pokračuji po zelené dál. U paneláku v Důlcích jsem mírně zabloudil, jsou
tu dvě cesty, neznačeno, já jdu tou špatnou, zachůzka, no nic, je to
jen pár desítek metrů …
Po modré pokračuji dále do Žežic. Opět
lituji, že není jasnější počasí, za foto by to stálo. V Žežicích mám
jít po žluté. Značení však není dostatečné, takže jdu přes kopec, přes
pastviny s krávama, naštěstí mám na krku GPS, tak jdu tak, abych zase
skončil na té žluté.
Po žluté mám jít až do Ryjic. Cesta je chvílemi taková, že nevěřím, že tu letos přede mnou někdo šel, zarostlá, neprošláplá.
Po
žlutozelené vystoupám až pod zříceninu Blansko. O této zřícenině nic
nevím, někdy by stálo za to jí prozkoumat a dozvědět se o ní víc.
Pod
Blanskem je další kontrola, odtud jdeme po zvláštní žluté, často opět
neprošláplé, přes Lipovou až na Javorský vrch. Cestou mě přemáhá žízeň,
nikde není žádné vhodné místo k napití. I ta žlutá, se mi nezdá,
rozchází se s GPSku, ale je vidět, že jdu OK. Na Javorským vrchu
objevuji další kešku, předbíhám předchozího pochodníka a razím dolů do
Javorů. Ještě že mám na sobě tu GPSku, značení mě žene na jinou stranu …
ale GPS mě dovede až do Javorů, kam mám dle dispozic dojít.
Do
Javorů kam mám dojít? Ne! V Javorech zjišťuji nemilou věc, že jsem
neměl dojít do Javorů, ale už nad nimi přejít na zelenou turistickou
značku do Jílového, takže holt musím s bolícíma nohama vystoupat znova
kopec a jít na cestu pravou …
Zelená cesta je mnohokrát
přetínána elektrickými ohradníky, jdu pastvinami dál, značení nic moc,
držím se GPSky, kde ta cesta je alespoň nějak značená. Nechápu, jak
tuhle část může jít někdo bez GPS. Cesta vede i dlouhou neposečenou
loukou, je třeba se po cca 300 m cesty trefit na další lesní cestu. Jak
to může někdo bez GPS zvládnout … Sotva projdu kousek lesíkem, musím se
oklikou do něj vrátit a "kančíma" stezkama stoupat vzhůru. Les končí
opět loukou, nikde žádné značení. GPSka mě vede ostře doprava na další
louku …jo, jdu dobře.
Po chvíli jsem v Horním Jílovém.
Kontrolor se mě ptá, jestli to značení je tak špatné, jak si stěžovali
ti, co šli přede mnou. Utvrzuji jej, že ano … Opět žádné místo k napití,
kontrolor mě ale posílá o něco níže, kde je umělá studánka, s mlýnkem
"poháněným" malým dřevěným vodníčkem (ten vodníček má krásně uštvaný
výraz, jak furt musí točit klikou). Voda je pitná a dobrá, tak alespoň
doplňuju zásoby.
Po asfaltce jdu do Jílového. Cesta mi
připomíná cesty mezi Krkonošema a Jizerkama i zde procházím zvláštní
poloopuštěnou fabrikou.
Nad Jílovým vidím panoráma s Děčínským
Sněžníkem. Na jednu stranu mě mrzí, že tam cesta nevede, může být odtud
pěkný rozhled, na druhou stranu jsem rád, nohy už bolí a to stoupání by
nemuselo být příjemné.
Míjí mě žlutá značka. Po negativní
zkušenosti z Javorů se kouknu do dispozic, jestli náhodou nemám jít po
ní, tzn. Jílové minout. No jasně, mám, takže uhýbám doleva a pozvolna
stoupám na vrch Výrovna. Nikdy jsem o něm neslyšel. Na Výrovně je i
zajímavá vyhlídka.
Z
Výrovny jde cesta do Čermné. Tady je v hospůdce další kontrola,
občerstvuji se gulášovou polívkou (dobrou, ale nic jiného nemají) a
vyrážím dál do Malého Chvojna. Cesta vede pastvinami i zde přelézám
elektrické ohradníky. Žlutá vede jinudy, jak mě vede GPSka. Několikrát
pochybuju, ale jdu dobře.
V Malém Chojně má být kontrola.
Nikdo zde není. Hledám alespoň u kolejí kešku a pak jdu dál. Mám jít po
modré přes Horní Libouchec. GPSka ukazuje, že Horní Libouchec je dost
mimo, no co, jdu po té modré. No asi tahle roztáhlá osada je taky Horní
Libouchec. Mám jít do Nakléřova, tak snad jdu dobře. Jo jdu. Po
vystoupání kopce, podcházím dálnici D8, a stoupám až do Nakléřova, do
hospody u Napoleona.
V Nakléřově v hospodě u Napoleona mi
nabízí budvarskou desítku a hovězí polívku. Prý už jsem nejvejš, teď už
cesta vede jen dolů. Místama je mi to tu povědomé, Petr Malý mi o něco
později potvrdí, že jsem tudy už šel podzimní rozloučení se sezonou.
Po
asfaltce dolů až do Telnice. Dost často mě míjí vysokou rychlostí
nízkointeligentní motorkáři, žádného v příkopě nevidím, dneska asi mají
štěstí.
V Telnici přecházím koleje a hned jsem ve Varvažově.
Docházím až k monumentálnímu pomníku, jdu do hospody Bažina, tam si
potvrzuji další kontrolu a jdu dál.
Mám jít po žluté k pomníku
francouzskýho generála. Pomník nacházím celkem lehce, u něj nacházím i
tento den poslední kešku. Trochu nechápu význam tohohle pomníku. Prý je
na místě jeho zatčení … kromě toho, že byl v zajetí v Rusku, po tom, co
Napoleon utekl z Elby, generál s ním dál bojoval a pak umřel o mnoho let
přirozenou smrtí. Tak proč ten pomník?
Od pomníku klesám až
do Chlumce. Zde už skončil program, potkávám spoustu historických
vojáků. Fakt pěkný pohled na uniformy, doufám, že někde bude i video z
tohohle dne. Mezi vojáky výrazně vyčnívá v černém i náš komunistický
hejtman. Když jdu kolem vojáka v ruský uniformě, cítím, že ani po 24
letech nevyprchalo mé negativní nastavení vůči Rusům …
V
Chlumci mám najít hospodu u Hasiče. Je tu ale šílený bordel, chaos jako
na Řipské pouti, nebo jako na mělnickém vinobraní. Jestliže jsem cestou
občas bloudil, tak na bloudění po Chlumci to nemělo. Postupně se
vyptávám čtyř zdejších, než se konečně dostávám do cíle pochodu. Zde
fasuju pivo, buřta a po občerstvení odjíždím domů. Protože jsem si
nezjistil odjezdy vlaků, nechávám si před nosem odjet vlak, o kterým
jsem neměl tušení, naštěstí za 20 minut jede další, který jsem už tušil …
Pochod
se mi líbil, jenom by to do budoucna chtělo předem prověřit trasy,
jsou-li dostatečně značené … líbil se mi i závěr i když mám odpor k
militantním věcem, pohled na historické uniformy vojáků byl nádherný …
