Někdy už v červnu 2015, když byla spuštěná registrace na podzimní
den cesty, jsem se přihlásil a pak na to zapomněl, takže mě v září moje
registrace příjemně překvapila.
Den cesty
chodím z důvodu "prostoje". V létě chodím, Týnišťské šlápoty (zde
uvažuju už o vynechání), a kdyby letos časově nekolidoval Pochod
Casanovy s Mšenskou padesátkou, šel bych oboje. Casanova byl na konci
srpna v sobotu, Mšenská padesátka v neděli, to se dá dát dohromady těžko
a Kokořínsko mám fakt rád, takže to vyhrálo. Beskydskou sedmičku už
chodit nemusím (šel bych jí znova, ale až to tam bude volnější) takže
jako trénink před listopadovým Loučením beru právě Den cesty.
Letošní
DC měl název 52 rybníků, já jsem si to soukromě pojmenoval Cestou mezi 3
spolužákama (3 spolužáci z VŠCHT, se kterejma jsem bydlel na koleji,
bydleli ve Veselí, Jindřichově Hradci a Jihlavě).
Na
pochod se pozvolna připravuju týden předem. Na pochodech se mi líbí,
jak někdo občas pije z trubičky přes rameno, v batohu má Camell back. Mě
spíš zaujala Smart Tube, trubička vedoucí přes redukci do PETky. Tak
jsem si jí konečně začátkem týdne pořídil. Postupně připravuju batoh.
Vlak
z Roudnice mi v pátek 23. října 2015 jede ve 12:50. Od 12 hodin
detailně dobaluju. A ouha, mě se rozbil zips u batohu, jedna ženglička
už nezabírá. No nic budu to muset vyřešit, že po pochodu nějak ten batoh
opravím. Ještě nevím jak, budu to muset vymyslet. Uvažuju hlavně o
vynechání nespolehlivejch zipů.
Navíc jsem zjistil, že boty Columbia na pochod jsem nechal v garáži v autě. Takže na vlak musím jít přes garáž.
Cesta ubíhá standardně. GPS se ne a ne chytnout, až když jsem jí na chodbičce vystrčil z okna, zabrala.
Ve
Veselí mě už očekává bývalý spolužák Ing. Bohouš Slípka, jdeme na pokec
a pivo do nádražní restaurace. Pokec je příjemný, takže mám co dělat si
odskočit se zaregistrovat a pak se ještě vrátit dojíst právě objednanou
večeři, zapékané těstoviny. Zaplatit už stíhám jen tak tak. V hale už
nikdo není, právě bylo odstartováno. Docela mě zaujala zvláštní dvojka
pochodníků, otec s asi 12-letým synem. Zajímalo by mě, kam tihle došli …
Bohouš
před tím zjistil, že po Veselí máme společnou cestu, takže asi 2 km jde
s námi. Možná by bylo hezký, kdyby jeho 2 km společnou cestu k novému
veselskýmu mostu přes řeku pořadatelé započítali do výsledků …
Už
se stmívá … cesta vede polma, mokrou trávou, pravděpodobně v osadě Hamr
(v restauraci u Koloušků) si dávám další pivo. Cesta vede přes Metel,
Karštějn, Dolní Vydýmač, tam byla první kontrola a brzo po tom můj pád
přes kořen.
Vůně blízkých rybníků a chaloupky
okolo v noci u mě budí pozitivní emoce při vzpomínkách na letní rodinné
dovolené pod stanem u jihočeských rybníků. Jezdili jsme hlavně na
Dvořiště u Lomnice nad Lužnicí.
Z Velký Holný,
přes Holenský Dvůr do Svaté Barbory, pak polní asfaltkou do Děbolína.
Před Děbolínem mě zaujala na vršku v poli hezká děbolínská rozhledna.
Není
pravda, jak si v reportážích z jara stěžují tehdejší účastníci, že je
pochod moc po rovině. Není, je to přes drobný vršky. A tak mě napadá, že
by nebylo špatný se z tý děbolínský rozhledny rozhlídnout, myslím si,
že z ní může bejt daleko vidět. Ale je zavřená Po tmě jsem jí nefotil,
ta fotka by nebyla hezká.
Hned za Děbolínem byla další kontrola (podle itineráře u božích muk, ty jsem nějak neviděl).
Abych nebyl unavenej kombinuju cestou chroupání praženejch kávovejch zrn s lipem.
Pak
cyklostezkou do Jindřichova Hradce. První, co docela zaujme, je
zajímavý vzhled jindřichohradeckého hradu. Škoda, že je tma, byla by to
hezká fotka.
Jindřichův Hradec žije svým nočním
životem. My docela budíme veselí u alkoholem už mírně zmožený mládeže.
Obzvlášť v Panský ulici mezi dvěma náměstíma. Tam jsem si dal půlnoční
pizzu, naproti v Kozlovně pivo a po chvíli jdu dál. Škoda, že jsem nemoh
dát půlnoční pivo s dalším spolužákem Ing. Jirkou Krtičkou. Ten holt
není zrovna u rodičů v JH, asi je zrovna u nás v Roudnici, kam se
odstěhoval za prací. Jirko, musím se potkat a na pivu v Roudnici srovnat
zážitky!
V Hradci potkám Adama Černocha,
kterýho jsem viděl na startu. Ještě by "od nás" měl jít tenhle pochod
Honza Sedlák, toho jsem neviděl ani na startu.
Z
Krtičkova Hradce pokračuju dál po žluté přes Městský les (další
kontrola), to musí být docela zajímavý oddychový místo, do Rodvínova. Ač
v jarních reportážích se píše o nedostatku pití v oblasti Jindřichův
Hradec - Třešť, tady v Rodvínově mě příjemně překvapuje hospoda,
nahluchlý hospodský mi říká, že jsem tu noc už pátý pochodník, co se tu
stavil na pivo.
Z Rodvínova pokračuju přes
Matějovce ke Stříbrnýmu rybníku. Tady pro mě nastala nekritičtější část
poćhodu, že jsem měl hodinu chuť pochod vzdát. Žlutá turistická cesta od
Matějovce vede jakousi buší, močálištěm, zarostlým lesem a přesná
trajektorie cesty se za tmy hledá dost mizerně. Takže člověk hlídá stopu
v GPS, snaží se na ztracenou, špatně značenou, žlutou trefovat, co to
dá. Musí se prolízat mezi usychajícíma nízkejma stromama, roštím. Když
se pak za buší vyleze na polňačce (je pravda, že mi tu pomáhala
přítomnost i dalších pochodníků) oddychne si. Dál pak špatně značená
žlutá (no špatně značená … ono by se dalo jít i podle vyšlapání, jenže
a) na zemi je čerstvý listí, b) cesta je plná úlomků a rozježděnosti po
lesnických "škůdcích", takže hledat vyšlapání cesty tady prostě nejde)
pokračuje "Na Kopec".
Takže o kus dál, v lese
"Na Kopci" zjišťuju, že se mi v tý buši otevřelo horní poutko držící
hůlku, hůlka visela jen z dolního úchytu a z trojdílné hůlky jsem horní
díl s úchytem ztratil. Já ty hůlky tenhle pochod moc nepoužíval. Mám
zjištěno, že pokud mě moc nohy nebolí a cesta vede po rovině, nebo do/z
mírného kopce, tak mě chůze o hůlkách spíš zdržuje. Proto jsem hůlky
tenhle pochod použil jen pří výstupu a sestupu na Špičák u Třešti. No, a
tak mi chyběl kus hůlky. Já se na to můžu ….. Naštěstí mám na krku
zaplou GPSku, sice nějak zlobí baterie, ale mojí trajektorii
zaznamenává, takže si pouštím detailnější obraz (50 m) a jdu podle GPS
stopy zpátky do buše. Abych se zpátky netáhnul s batohem (cca 10 kg),
schoval jsem ho za blízkým širším stromem. S pomocí GPS jdu zpátky po
svý trajektorii, opět se prodírám roštím, zasychajícíma jehličnanama, po
cca 15 minutách jsem vršek holi našel! Sláva! No, tak zpátky "Na Kopec"
Do pr…e! Kde je zase ten batoh! Proč jsem si GPSce neoznačil to místo a
pak to nehledal jako kešku! V okolí žlutý cesty prohledávám okolí všech
širších stromů. Nepomáhá ani to, že je na batohu kvůli autům pověšenej
reflexní pásek, svítím skomírající čelovkou, co to dá … nic, nikde nic
nevidím. Kapesní baterka, co jí používám večer cestou do Kopist, je
právě v tom batohu! A náhradní baterky, náhradní čelovka taky. Kdyby
alespoň šel zrovna kolem nějakej pochodník, požádal bych ho, aby mi
zavolal na mobil, co je na batohu připevněnej … nikdo nikde, jsem sám v
lese! Po dalších cca 10 minutách jsem batoh našel o kus dál od cesty.
Jak říkám, ta žlutá je nad Matějovcem značená fakt blbě!
Vzdávám
se právě naděje, že bych pochod skončil v Polný (120 km). Ta anabáze s
hůlkama a batohem mě stála cca 45 minut času a energie. No nic, až na
rozbitej zips na batohu, je zas vše OK, tak jdu dál … mezitím jsem
vyměnil baterky mezi baterkou a čelovkou, vidím líp (všechny baterky
jsem tejden před pochodem nabíjel, nechápu proč tahle várka v čelovce
vydržela tak málo. Ostatně ani větší tužkovky v GPSce, taky právě v
uplynulým týdnu dobíjený, moc nevydržely, když jsem pak v Třešti měnil
došlý baterky za "čerstvý" u obou náhradních párů se mi hned ukázalo, že
jsou málo nabitý, skoro vybitý, přesto si fakt pamatuju, že jsem je
nabíjel. Přesto i tyhle "vybitý" baterky fungovaly v GPSce dalších cca 6
hodin … no dobrý).
Na cestě přes "Kopec" mně
zkratkou předbíhá banda asi 7 pochodníků. To brzo, když už jsem ten
batoh našel! Předbíhám je až tak u rybníka Holub, kde je další papírová
kontrola. Zelená "zkratka" kolem rybníka je zase nějak blbě značená,
bloudím, na pokračování po asfaltce jsem došel až v závěsu za znova mě
předběhnuvšíma pochodníkama, co tu zelenou hledaj snáz. Kdybych to
věděl, jdu rovnou na tu asfaltku.
Pak cesta až k
Český Olešný probíhá docela dobře. Začíná mi ale bejt zima. V
autobusový zastávce sedí někdo obalenej alufolií. Že by tu končili? Jsem
unavenej, sednul bych si, zastávka je obsazená, cestou nikde žádná
lavička, sedám si až na asfaltce z Český Olešný a po dobu asi 10 minut
si odfrkuju sedící opřenej o strom. Svojí alufolii jsem v batohu
nenašel.
Když se mi trochu ulevilo, jdu dál.
Napřed asfaltkou, pak cesta uhýbá do polí. Kdyby vyšlapanjech, houby!
Jde se po okrajích polí a různě, cestičku nevidím … navíc je příšerná
mlha a děsná zima. Nabaluju se další košilí, druhou mikinu jsem si vzal
na sebe, už když mi začínalo bejt zima v Jindřichovu Hradci. Na rukou
jen cyklistický rukavice. Čepici mám jen kšiltovku. Ruce do kapes, přes
kšiltovku kapuci od mikiny, jakž takž mi zima přestává bejt, no a podle
GPSky jdu do Bořetína. Bez GPSky bych tu cestu nedal. Pak asfaltkou do
Zahrádek. Cestou mě předbíhá nějakej pochodník.
V
Zahrádkách si dávám snídani a jdu dál divnou modrou cestou do Domašína.
Z polňačky u Zahrádek totiž modrá odbočuje do lesa a tam divně
neviditelně kličkuje. Prostě se má nějak trefit na polní asfaltku, přes
pole do Domašína. Já se v tom lese ztrácím, opět nevidím nic moc
vyšlapanýho, takže pomocí GPS vylézám kopcovitej les a končím v oranici.
Na GPSce vidím tu asafaltku, takže oranicí se na ní dostávám. Svítá …
Z
Domašína pak do kopce, do Horního Pole a pak k místu "U křížku". Nechce
se mi věřit, kudy ta modrá turistická cesta vede! Vede půli JZD, přímo
vedle kravína! To by u nás na severu asi JZĎáci nedopustili, aby jim
areálem vedla turistická cesta.
Od "křížku" za
traktorem pokračuju dolů po asfaltce, pozoruju ostrý ranní sluníčko, jak
svítí přes pole, na nichž leží peřiny mlhy a to sluníčko se od tý mlhy
parádně odráží, ta mlha taky svítí … vyfotil bych to, ale proti slunci
neumím dělat pěkný fotky. Škoda.
V Horním
Bolíkově si sedám na lavičku a kontroluju GPSku. Do háje! Pitomý ostrý
slunce! Já jsem v tom ostrým slunci neviděl, že cesta od "křížku" vede
jinudy a do týhle vsi jsem slez zbytečně! Naštěstí z ní vede ta zelená
turistická cesta, na kterou se moje GPS trajektorie má napojit. Tak po
ní. Zelená vede kolem dalšího kravína, tam na mě zezadu začíná útočit
starej jezevčík. Naštěstí ho okřik jeho majitel, nebo by jsme si to asi
rozdali …
Nadávám
si, že jsem od "křížku" slez dolů. Zelená vede polem napříč nahoru do
kopce. Cestou mne ještě předjíždí blbec ve smrdícím tereňáku. Alespoň je
odtud vidět nádherný panorama. Už jsem na kopci. Nechápu, kde se
napojuje žlutá, po který jsem měl asi po vrstevnici přijít na tu
zelenou. Fakt ty turistický cesty vedou nenápadně polma …
Slízám
a kolem osady Světlá stoupám kolem vrchu Javořice ke Studánce Páně.
(Zatímco píšu reportáž, koukám, že zajímavou fotku Světlý a vysílače na
Javořici, co jsem fotil 2x, ve foťáku nemám, divný).
U
Studánky Páně je kontrola a dle instrukcí si doplňuju vodu do PETky.
Divný. Když jsem chodil bez "Smart tube" měl jsem vodu vypitou hned.
Takhle, když pomocí trubičky jsem jen usrkoval, mě překvapuje, že jsem
upil jen 1/3 flašky, tzn. jen cca 600 ml.
Od
Studánky Páně stoupám na vrch Javořice. U studánky jsem předběhnul
několik pochodníků. Z vrchu vede dolů z kopce asfaltka. Konečně si můžu
zkusit i běh. Jenomže v půli kopce mě zaujme nádherný jezírko s lavičkou
a fotkou Ježíše. To si musím vyfotit!
Sbíhám
až do údolíčka a pak do mírnýho kopečka k odbočce na Míchovu skálu. Na
cestě ke skále potkávám protijdoucícho slováka, říká, že rozhled je tam
nádhernej. Já jsem unavenej, jsem rád, že se vyškrábu ke bříze s
kontrolou, pohodlnej, bezpečnej, výlez až na skálu nevidím, škoda.
Mrzí
mě, že jsme se vyhli Velkýmu pařezitýmu rybníku, kde jsem byl v dětství
minimálně 2x na letní dovolený. Škoda, rád bych si na tu dovolenou tam
zavzpomínal.
Cesta vede dál kolem Malýho
pařezitýho rybníka pod hrad Rotštejn. Pod Rotštejnem na mě už jde dost
spánková krize. Opírám se o strom, na něž svítí slunce a na chvíli
usínám. Pak slyším dřevaře, jak se baví, jak "támhle snad je nějaká
mrtvola".
Když jsem si odfrknul, škrábu se na
Rotštejn. Tam si dávám bramboračku s houbama a jihlavský pivo Ježek.
Jihlaváci promiňte, ale to pivo je nějaký kyselejší …v místní hospůdce
je už odpočívající slovenský pochodník a baví se s barmankou. Docela mě
pobavilo, když řek, že pochod Den cesty jdou i 30 - letý. Mě je o 50 %
víc.
Z
Rotštejna pak klesám po modré do Třeště. Závěr cesty do Třeště je
zajímavý. Cesta vede opět oranicí, pak rozmoklou bahnitou cestou a na
konec dokonce mezi kopřivama … V Třešti, před 14 hodinou odpoledne,
přemýšlím kam jít na jedno pivo. Nikde nic. Nakonec to vyhrává taková
tmavá herna u náměstí. Tam zjišťuju, že pokud mám dát i Jihlavu, mám
celý 4 hodiny co dělat.
Z Třešti je výstup na
Špičák. Cestou řeším už zmíněný špatně nabitý baterie, spěchám vzhůru na
skálu. Cesta tam jakž takž jde. Ze Špičáku jsem špatně odbočil, GPSka
mě včas vrátila. Dál pokračuju do Popic. Cesta ze Špičáku se díky
řídkýmu značení a čerstvý pokrývce listím opět hůř hledá, musím se opět
fest držet GPSky.
V Popicích mírně špatně uhnu,
jdu jinudy. Pak les dolů. O les musí pečovat nepřítel turistů. Jednak
je modrá cesta dvakrát přerušená plotem lesní školky a jak už píšu
jinde, v reportáži z Říček v Orlických horách, jen vola může napadnout
na turistickou cestu navýst špičatý kamení. Chodidla, co ušly přes 90
km, na tom blbým kamení strašně trpí!. Naštěstí kamenivo po cca půl
kilometru končí.
Cesta kolem rybníků Okrouhlík
je zajímavá. Konečně jsem u rozcestníku pochopil, jak je to s rozdílnou
kilometráží do Jihlavy. Po modré to je o 4 km dál, my ale jdeme dál po
zelené.
Lesem cesta byla hezká, ne tak kolem
Pístovských mokřadů. Přiléhavý název! Cesta je samý bláto, najít suchej
pruh v tom příšerným baheništi je dost těžký. No a pak do Jihlavy vede
cesta po kočičích hlavách. V nohou téměř stovku, chodidla na kočičích
hlavách bolí.
Za místem Větrník (nevím proč se
tam tomu tak říká, nic zajímavýho v okolí není), vidím z polí přicházet
dvě svátečně oblečený rodinky se psem nesoucím létající talíř a nasedají
do auta. Zajímalo by mě, co v těch polích dělali. Kočičí hlavy končí až
na kraji Jihlavy. Kolem sídliště dojít ke kontrole Znojemský most a pak
ještě se dobelhat ke stanovenýmu cíli, do Okružní ulice. Docela
jihlaváky lituju. Napůl … Z náměstí se kolem hradu musí slízt hůř
viditelnou cestou k řece, najit most, pak opět do kopce, přes les k
sídlišti a pak dolů do Okružní. No samozřejmě, že bloudím. Prostě napůl.
Napůl Čechy, napůl Morava, město na dvou vrchách rozpůlený řekou v
údolí. A maj kyselý pivo. …
Když už jsem v
Okružní, hledám cestu na nádraží. GPSka mi to ukazuje. Nic lehkýho, opět
mi překáží řeka. Musím jí opět přelýzt a pak najít Havlíčkovou ulici a
po ní skoro až k nádraží … mám chuť na pivo. Třetí spolužák, Ing. Roman
Schoula, by mi asi poradil, jenže zrovna asi dlí v Praze, kde pracuje v
laboratoři ministerstva.
Na nádraží mě
překvapuje cestovný. Když jsem si hledal na netu zpáteční spojení z
konce cest, všimnul jsem si ceny kolem 150 Kč. Já platil přes 230 Kč.
Asi jsem měl zrovna na netu jen spoj do Prahy … asi.
Unavenej,
s vizáží bezdomovce, nastupuju do vlaku do Havlíčkova Brodu. Ve vlaku
sedí pohřešovanej Honza Sedlák, ten zapíchnul pochod v Třešti. Cesta
vlakem je docela unavující. S Honzou se bavíme, on jako voják dost
povídá o vojenských akcích, já, jak pomalu usínám, mu občas zmateně
odpovídám mimo mísu. Jedenapůlhodinovej přestup v Praze je dlouhej.
Sedíme na hlaváku na nepohodlných kovových lavičkách, Honza se začíná
navážet do českejch ikon. Bojím se, aby se do nás nepustili okolní
přisluchovači, Snad by nás Honza ubránil. V posledním rychlíku do
Roudnice dost usínám, bojím se, abych nepřejel.
S bolavejma nohama se vyškrábat přes park do kopce 1,5 km domů. Doma koupel, ohřát si polívku a do postele.
V
11 hodin mě budí mamina, abych šel na oběd. Protože se přes noc změnil
čas, je včerejších 12 hodin. Najíst a zpátky do postele, probouzím se v
15 hodin, mobil čeká, až mu povolím aktualizovat čas, je na něm
včerejších 16 hodin. Protože pořád nemůžu chodit, dávám na Facebook
fotky z pochodu a začínám v leže psát reportáž …
Mám
právě za sebou svojí devátou stovku. Měl jsem spočítáno, že dokážu
dojít do Polný, za Jihlavou. Nedokázal. Bloudění (ofiko jsem ušel 102
km, podle GPS ale 114) a spánková krize mi to nedovolily. Občas jsem si
připadal jak Švejk, putující do Tábora. Já šel do Jihlavy z táborskýho
okresu … díky za cestu, byla únavná, ale bavila mě. Za rok snad nashle …
