113 km podzimním děčínskem

Rok 2013 ještě nekončí, ale už lze hodnotit. Pro mě je to rok nijak moc veselý, nijak moc šťastný ať už po pracovní stránce, tak i po osobní, soukromé … přesto ze sportovního hlediska tento rok hodnotím jako úspěšný. Po tom, co jsem loni úspěšně dokončil Beskydskou sedmičku, letos se mi podařil pochod Praha-Prčice a i Krakonošova stovka.

Když jsem došel do cíle Krakonošovy stovky, prohlásil jsem, že jsem šťastnej, že se mi to povedlo, že je to moje první stovka a taky poslední. Olaf hned prohlásil, že není … Pak následovaly letos náročný Týnišťský šlápoty, který jsem díky vedru měl co dělat, abych je dokončil a pochod k trojímu výročí (bitva u Chlumce, narozeniny KČT a Sokola) po zjištění, že mám patní ostruhu, byl taky jen tak tak … a Beskydy mě letos minuly … (mezi náma, jejich organizační náročnost považuju za přehnanou).

Pokud další stovku, tak "doma". Tedy v místech, který znám. Nijak zvlášť jsem netrénoval, věnoval jsem se spíše práci. Ale na pochod jsem se těšil, že si odpočinu.

S blížící se svatou Kateřinou přibývají obavy, zda jsem to nepřehnal s dýlkou, ale zároveň se zvyšujícím se pracovním vypětím se těším čím dál víc.

Postupně přemýšlím, co připravit. Nějaký jídlo (občerstvení sice bude, ale hlad je hlad …) něco na rychlý doplnění energie (tyčinky, ionťák), něco na zahřátí (čaj do termosky, čerstvě vypálenou slivovici), rychlou zdravotní pomoc (něco na puchejře, na opruzeniny) …

Pátek musím ještě absolvovat pracovní školení, ze kterýho v půli uníkám a razím domů, abych dobalil, něco málo předespal … a po 19 hodině odjíždím do cíle do Ústí (do cíle). Zhruba hodinu potřebuju na registraci, aklimatizaci, namazání se (venkovní, ne vnitřní) a pak do autobusu do Malého Března …

V 22 hod nás Olaf vypouští na Bukovou horu … žádná sranda, klouže to, mlha, vlhko. Z modré mám odbočit na zeleno-červenou. Smůla, v té mlze nemůžeme nalézt odbočku, jdeme tedy dál po modré, po asfaltce. Časem nám dojde, že to nebyla smůla, že to bylo štěstí. Po chvíli v dálce cosi oranžově bliká, jo, to je auto, kontrola a první občerstvení! Chleba se sejrem, napít se Coly a zpět, zhruba do míst, kde ti, co jsou oproti mě dost napřed, uhýbali někam do lesa. Naštěstí mám na krku funkční GPSku, takže odbočku trefuju podle ní … paráda, dolů je asfaltka, žádnou větší překážku nevidím, tak z kopce i běžím, předbíhám kníratýho chlapa, co šel Týnišťský šlápoty o půlnoci oblečenej do půli těla (teď je oblečenej i nahoře) a dobíhám rychlou chůzí až do Těchlovic.

O kus dál je další kontrola s (za celou dobu jediným) teplým čajem. Odečíst čip a dál směrem na Vrabinec.

Držím se GPSky, cestou vidím, že z Vrabince někdo svítí čelovkou. No, děkuju, to zas bude šplhání … ku..a, to klouže! Ještě že jsou kolem přitlučený řetězy … Jo, už jsem po řetězech vylez nahoru! No, jasně! Proč mě nepřekvapuje, že na nejnebezpečnějším kontrolním místě straší Olaf?!?! Olaf zapisuje čas, chytá mě, abych dolů nespadnul jiným, než povoleným, směrem. Po napití se "slaňuju" po řetězech Vrabinec a jdu dál .. kam??? Vždyť tu není vidět cesta … další bloudění … jdu asi 10 m ostře dolů, abych poznal, že GPSka se mnou nesouhlasí a vyškrábal se zas nahoru … jo, tadyhle je ta cesta, tma jak v pr …i, mlha.

Mám dojít do Lesné. Jméno Kravná by bylo přiléhavější … nevím, jestli někdo plánoval turistický cesty mezi kravama, nebo jestli pastevci mají právo stávající turistické cesty ničit, nicméně všem pastevcům a skotákům musí bejt momentálně hodně zle, jak je proklínám …Přelízám drát … sakra to je pecka! … o toto nabití touto energií jsem nestál … a dál jdu pastvinama, na blátivou cestu se můžu …. Lepší jít navlhlou trávou, než řídkým blátem a s nebezpečím pádu "ústy" do bláta … Co to je? To nejsou dvě čelovky, to přede mnou zdrhá kráva, kdyby jedna … stádo … sakra … aby tu nebyl bejk! Ven! Do bláta!!! Do pr…! Už jsem v nějaký díře! Jo to je ta Lesná! Oklepat, napít a dál … Do … ono je to ještě horší … před Lesnou alespoň neležela mlha! Za Lesnou - Kravnou je a) bláto, b) tma c) kravince d) mlha … takže pastvinama zas dál, občas holt zase blátem, občas dostat ránu z ohradníku (proč to pak cítím ještě půl hodiny?) … Tady mám někde podle GPS mírně uhýbat doleva a jít po červené … jsem na panelce … odbočku nemůžu najít, stejně jako na Bukový hoře, jenže tady jsem sám a sám … jdu po asfaltce, no ne, ta červená po ní nevede, vede nějak souběžně, jenže nevím kudy, ale u Velkýho Chlumu se obě trasy stejně potkávají, tak co …

Z Chlumu do Děčína je cesta sice taky místy blátivá, ale sympatičtější … Podle GPS jdu nábřežím kolem Labe, krásná noční procházka, až pod děčínský zámek … někde u Tyršova mostu má být kontrola … že by tady, kde řve diskotéka? Organizátoři sice jsou "magoři", ale zas tak velký ne … tak sakra kde jsou? No co, zkusím přejít most … hlavně se někde nestřetnout s nikým unaveným "společensky". Jsem za mostem, žádnou kavárnu vlevo nevidím … hele, támhle je charakteristická postava … takhle z boku vypadá Olaf! No jo, je to on! Tak to bude ta kavárna … Jo, jsou tam, organizátoři …, odečíst čip, najíst se nudlový polívky, pivo mají bohužel jen Plzeň a to zrovna ne moc dobrou … ale já mám fakt na pivo chuť … no jo no … hlavně všude smrdí Redbull … od tý doby, co mi na Radhošti o Beskydskou sedmičku neudělal dobře, ho moc cejtit nemůžu … obzvlášť, když s ním cejtím i vodku … rychle pryč!

Vyrážím po zelené nad Žleb … na nábřeží si mě noční opilec plete díky hůlkám s opožděným rybářem … brzy uhýbám doprava a stoupám vzhůru …cesta vypadá docela sympaticky, až k rozcestníku … od něj dál, pak mírně dolů, do háje … kde to zase jsem? … zpátky, a hledat, kde ta zelená odbočila … já to nenajdu … tak budu hledat podle GPS ... no jo, už jsem zpátky … a hned mě zase někdo předbíhá … do háje!

V Čertový hoře je v autě schovanej, ve spacáku zabalenej, unavenej, kontrolor, o kus dál, pod rozcestníkem stih ještě rozložit občerstvení, paráda, k pití sice jen voda, ale jsou tam i mysli tyčinky, který mám docela rád …

Ták a vystoupat až do Maxiček …tam bude určitě nějaká turistická chata s občerstvením … ne nebyla … takže po žlutý zpátky … cestou samozřejmě zase přehlídnu odbočku do houští, ale včas to zjistím a nakonec, jo … už jsem zase na ní …a dolů, do Přípeře! Svítá … no, těbuch … zas nahoru … na Červený vrch … no, ale ta vyhlídka odtud je pěkná … napít, vyfotit panorama a dolů zpět do opileckého doupěte, na další kontrolu …

Tentokrát si tam dávám polívku gulášovou … je mi docela divný, že tam polehává Honza Suchomel, že nedělá už žížnivou čáru někde u Tiskejch skal … jeho věc … dokavaď mi neztvrdlo tělo musím vyrazit. Vím, že mě čeká výstup na Pastýřskou stěnu, co jsem šel okolo, vypadalo to děsivě … ne, ne, jde to, je to kroucený a se schodištěm … další pěknej rozhled a pak po rovině, doufám, že až ke Sněžníku …

Ne, brzo musím slízt do nějaký vsi … opět trochu bloudím a pak zas to kopce, po asfaltce …někam nad děčínskou Novou Vsí … trošku si protáhnu nohy … a jé, zas někdo funí za mnou … zas mě někdo předběhne … "Nazdár .. to jsi Ty"? … docela mě zaujalo, když jsem čet v létě reportáž od jedné z účastnic Týnišťskejch šlápot, jak měla tu čest jít kus s Honzou Suchomelem … no a teď mám tu čest část cesty s ním jít já … tý jo .. já mu stačím … Honza se ještě dopuje mojí týden starou slivovicí, dokonce se máme o čem bavit … drbeme maratonský běžce, že se bojí olafích dálkových pochodů … já mám např. spolužačku z gymplu, t.č. lékárnici v Jablonci, která běhá maratony, ale zaběhnout si olafo-pochod odmítá … nechápu, já běžet 2 km v kuse jsem mrtvej … ona ne … fakt nechápu … Honza Suchomel říká, že má podobnou známou, běžkyni, která taky na pochod nechce …

Brzo nás dobíhá další běhací blázen … já se jich furt držím … jenže brzo se rovinka mění v kopeček, Honza s kamarádem furt jdou … a já začínám mít mžitky před očima … já už jim prostě nestačím, já se musím najíst a napít … během toho mě předbíhá asi 5 lidí …

Sám, samotinkej stoupám mlhou do míst, kde by měl bejt Děčínskej Sněžník … cesta je nekonečná … ale fakt na Sněžník vede …

Olaf je taky organizátor, takže kontrola bude na vrcholu rozhledny …ta je ale zavřená, tak sakra, kde v tý mlze jí mám hledat? Hele, otevřená chata …paráda, dám si grog, koupím pamětní minci … za chvíli doráží Michal Bařinka … ten mi sděluje, kde najdu tu kontrolu, co najít nemůžu … dopiju a vyrážím hledat … jo, tady to je … poznačeno a můžu dál … musím taky dát domů zprávu "o žití" … zatím, co píšu SMSku, míjím odbočku, takže si v následující čtvrthodině udělám nedobrovolný okruh kolem Sněžníku … dost jsem se divil, když jsem po cca 15 minutách skončil opět u něj … takže znova, stejnou cestou a dávat pozor … jo támhle, v mlze, je vidět ta zatracená značka …

Docházím ke kontrole v chatě na rozcestí (já bych tu psal přesný názvy lokalit, dokonce i časy příchodů, ale Olaf Čihák mi nečekaně násilím zabavil dispozice i časový záznamy … takže poděkujte jemu …), s Petrem Malým jsem měl dohodu, že zde na půli cesty budu mít svůj větší batoh, abych se mohl převlíknout, ošetřit, apod … je tu, převlíkám se do suchýho, dostávám knedlíčkovou polívku … výčepní toho má trochu moc, zapomněl na mě, ale jo, už je to OK … zatím odchází Jirka Hofman … přichází bratři Luboš a Martin Hyvnarovi s Němcem Máriem Winklerem (kterýho ještě do Libouchce budu považovat za Maďara), doráží i maďarská komunita … no, je čas jít …

Cestou odsud mi píše náš ředitel Martin Čermák, abych podal zprávu o žití … já nemám prstový rukavice, já mám jen polorozdrbaný cyklistický rukavice, prsty zmrzlý, já nezvládám psát SMSky … tak mu musím zpátky zavolat … i on právě podává "výkon", ze Špindlerovýho Mlýna došel na boudu u Bílého Labe … celkem ušel 9 km … no, na jeho obranu musím říct, že ho před 2 lety sejmulo na motorce auto a to, že by v roce 2013 šel 9 km pěšky, tenkrát vypadalo jako zázrak … dnes spíš jezdí na kole. Před dvěma měsíci, kdy jsem ho vyzval k cestě do Prčic slíbil, že v době konání zmíněnýho pochodu to ujede. Na rozdíl ode mě netušil, že skutečně existuje cyklotrasa, takže v tuto chvíli se již psychicky připravuje …

Cesta vede přes Ostrov … o tomto Ostrově jsem neměl zatím tušení … a šup do Tiskejch skal … cestou mě předbíhají Maďaři … to je divný, na začátku pochodů se drží v zadu a pak přidaj a předbíhaj … nechápu …

V Tiskejch skalách máme hledat další kontrolní bod … no budiž, lokalita pěkná, ale pokud má člověk za sebou probdělou noc, cca70 ušlejch kilometrů, nic mu to neříká …

Ze skal po žluté dál … až do Libouchce … začíná se stmívat … zatím začínám mít pochodu plný zuby, chci si odpočinout … v Libouchci zapadám do hospody … jsou tu jak Maďaři, tak i Hyvnarové s Máriem … Fascinuje mě, jak je Luboš Hyvnar podobnej skutečnému vítězovi předčasných voleb - Michalovi Haškovi … Luboš přiznává, že nejsem první, kdo to říká … kluci nemají GPS, já jo, navíc cestu od Libouchce do Javorů už jsem šel pozpátku v srpnu a vím, že je blbě značená i za světla, natož za tmy a mlhy … takže se dohadujeme o souputnictví … Po chvíli vyrážíme, už padla tma … kousek zelené jakž, takž … žlutá už ne, opět končíme na pastvinách … opět bláto, dráty pod proudem …

Pastvinama musíme dojít až do Čermné … dost náročný, podle mýho názoru bez GPSky je to za tmy nemožný … za světla to tenkrát docela šlo, jenže to to nebylo samý bláto. Opět přecházíme dráty pod napětím, opět před náma zdrhaj krávy …

Z Čermné na Výrovnu, do kopce blátem, lup a je to! Z ničeho nic se mi zkrátila hůlka, já padám do louže … naštěstí jen kolenem a rukou … dál tmavým lesem … ze srpna si pamatuju, že od Jílového na Výrovnu to byl krpál, takže teď, pozpátku, za mokra, to bude pěkně klouzat … no a taky jo …

Už jsme nad Jílovým na křižovatce u údajně vyjedenýho kontrolního auta … zásoby byly naštěstí už doplněny, takže najíst, napít a asfaltkou vzhůru …

Nekvalita zeleného terénního značení předčila mý očekávání … držím se fest GPSky, hledám díru do lesa, trefuju se na druhý pokus, tady někde je zelená cesta … někde … budu se držet GPSky, trojice se drží kus za mnou, už ani neprostetujou kudy jdeme … kupodivu to i vychází, kus od nás je občas neviditelná rozbahněná cesta … A jsme v Javorech … vyměnit baterky v GPS, vyměnit čelovku a dál … zase neznačenejma polma, nebo blátivou cestou … kontrola by měla bejt na nějakým kopci Sedmihoří, nebo co, ani to není značený … Mário tam odpadá (co pil?) s Hyvnary jdeme cestou necestou do Dobkovic.

V Dobkovicích je jako orientační bod ŽSD … tak k ní jdeme … podejít po modré a pak doleva k restauraci "Na pile" … pilu by jsme měli, ale restauraci ne … volám Petrovi, no, my neměli dojít na nádraží, my jsme měli hned po tom, co jsme se vykouleli z vršku uhnout doprava a podejít jinej podchod … no co, restauraci jsme těsně před půlnocí našli … Egon odečítá čipy, dostáváme polívku, kafe … pivo … a chystáme se dál … doráží Mário … sotva dosed ke stolu, hlava mu padne na stůl … s Hyvnary mizíme pryč … ten podchod si zbytečně, cvičně, podejdeme ještě jednou a pak po modré přes Maškovice na Bradlo … mlha, bláto, tma, déšť … kudy … Hyvnaři mají lepší orientaci, než já … blbý je, že není kudy jinudy jít, než řídkým blátem … okolní tráva je mokrá, taky blátivá … na takovejhle pochod se můžu, příště …! Nejsem id … !!! To není možný, to je děs, copak tady není možný jít normálním způsobem …? Luboš s Martinem našli kontrolní bod, zapisuju a kluzkou cestou klesám dolů, sice není tak blátivá, ale klouže pěkně … kluci se tak nebojí, jdou rychlejc, dole určitě počkaj.

No sláva už jsem v Povrlech, jenže jsem nad nima neuhnul, takže jsem vylez o 100 m dál. Kluky nevidím … pískám na spící noční Povrly, žádná odpověď … volám Petrovi, ať mi na Hyvnary dá telefon … posílá mě do …. na Kozí vrch … Začíná pršet, podle GPS mi zbývá 18 km … to už musím dát … v okolí Kozího vrchu vidím blikot čelovek … po té, co jsem se vyškrábal do ¾ vrchu, potkávám Hyvnary, stěžují si, že cestou bloudili, dobře jim tak, neměli mi zdrhat … Zápis kontroly na Kozím vrchu, pak zas dolů (neupadnul jsem) a pak podle GPS hledat zelenou značku do Mírkova. Cesta do jezeďácké díry Mášovic je úžasná, v trávě žádná cesta (je tma, mlha, poprchává) … obejít Mášovice a dojít do Mírkova. Začíná mi bejt zima na hlavu (čepici je propocená a zmoklá) … Začíná se projevovat únava, a magorizace z finančního poradenství … normální lidi jdou po zelené, já jdu po Kooperativě …

Mírkovem jen proběhnout a vystoupat na Blansko … prostě z asfaltky uhnout do kluzkýho, rozbahněnýho, pole a podle GPS dojít na zříceninu. No, klouže to, podle GPS jsem už v areálu zříceniny, žádnou nevidím, vidím strom s kontrolou, na ní je žlutý, rozmočený, nepíšící, fix … a pak po žluté do Ryjic … žádná sranda … dvakrát úspěšně jedu nedobrovolně po zadku dolů … ale tady fakt ta žlutá značka je …

Z Ryjic stoupat dál po žluté. Svítá, Hyvnaři, co jsem je předběhnul u Blanska, mě zase do kopce předbíhají … usedám na kámen, občerstvuju se, ujišťuju se, že má cenu dojít … žlutá je bahnitá až do Žežic … cestou se začínají projevovat halucinace, místo lebedy vidím psa, kolem mě jdou lidi (nikdo kolem mě nejde), mluvím asi sám se sebou …

Po modré do Dobětic. Hůlky jsou zohýbaný jak luk, je potřeba je narovnat, Narovnat, ne zlomit!!!! Mám po hůlce! Pryč s ní … o jedný hůlce vylézám k Erbenový rozhledně … kterej blbec rozryl takhle tu louku??? Kdyby to bylo menší, dalo by se to svýst na krtka … tohle ale musel udělat lidskej vandal… hrůza!

U Erbenky potvrdit kontrolu a hned dolů … nad Doběticema předbíhám Hyvnary, přidávám, v 10:05 mi jede vlak (houby ve skutečnosti jede v 10:03 a je krátce po 9. ráno). Proběhnout Bertiným údolím a do Důlců …

Vítání … diplom … odznak … no a mám druhou stovku … kde mám batoh? Nikdo neví, nakonec ho našel Olaf … ten mi krade dispozice i časový záznamy… Doráží Hyvnaři, já mizím na vlak. Sotva si koupím jízdenku, dobíhám na perón, vlak chytám v poslední sekundě (holt už v 10:03) a jedu. Průvodčí prosím, aby mě před Novými Kopisty zkontrolovala, jestli nespím … spal jsem, ale v Lovosicích jsem se probral … už jsem v Kopistech … a teď domů …

Sakra, já v tom vlaku ztvrdnul! Domů to mám 1,4 km … au, au, au … Doma vyklepat to nejhorší bláto, najíst spát. Probudil jsem se na chvíli v 16 hod a pak jsem spal až to půl desátý …

Druhý den, cesta do kanceláře, už na mříž bije ředitel Čermák, už se zas řeší práce … nohy mě bolí ještě ve čtvrtek. Během pochodu jsem se zdravotně držel, jenže v pondělí večer jsem vymrznul cestou domů, takže zase začínám bojovat s angínou …

Já jsem tak šťastnej, že jsem si při pochodu odpočinul, vše mimo jsem vypustil, vše okolní … při pochodu přes Bradlo jsem si přísahal, že už stovku nikdy a obzvlášť za mokra, nepůjdu … ale jo, někdy zase půjdu … kluci, díky za organizaci … !

Trasa je: ZDE

Výsledky jsou: ZDE