Tak jsem se v rozporu s heslem "do třetice všeho dobrého a zlého" rozhodnul absolvovat Týnišťské šlápoty 2013 po čtvrté.
Měsíc
jsem nebyl na delší procházce. Na TŠ jsem se už těšil, sledoval
informace, nedbal drobnějších upozornění, že cesta je poněkud náročnější
…
V pátek 26/7/13 odjíždím vlakem ve vedru z Mělníka do
Meziměstí. Na místě jsem ve třičtvrtě na osm. Pochodníci zatím hledají
místo startu, já odkládám batoh a jdu hledat nejbližší kešku. Na další
se mi už nechce, tak se jdu občerstvit a koupit si turistickou známku.
Po
návratu se konečně registruji a jdu si pokecat s Ivou Hejkrlíkovou, ta
letos TŠ nejde, má mezi více pochody, unavena z předchozího nechce se
více unavovat, bude dělat alespoň kontrolu.
V půl jedenáctý je
start. Někteří běží, někteří z nás jdou jen trochu rychlejší chůzí.
Jdeme přes Starostín do Polska, krátce za hranicema se ke mně přidává
šedesátník s rolničkou na batohu, že to zkouší poprvý …
Díky
GPS trase z GPS-ky nezabloudím, zjišťuji že máme uhnout nenápadně do
pole a dál jít po Č-P hranici. Je po horkém dni, z pole ještě vzlíná
nakumulovaný vedro, mě, alergikovi, to nijak nevoní … u lesa roztahuji
hůlky a škrábu se na horu Obírka. Cestou je vedro, kluzkej prach, v krku
začínám mít sucho, musím začít pít …
Na Obírce potvrzujeme
první kontrolu. Jdeme po zelené dál … na křižovatce cest není vidět
značení. GPS mě žene do kopce. Ne, odchyluji se od trasy. Zpátky a dolů …
jo, tady je lepší odbočení, taky doleva, ale z kopce … dojdeme až do
Sokolowska. Tam je první občerstvení a kontrola (Řehánek). Teplá kofola
mi bodla …
Jdeme dál, brzy odbočíme lesem a škrábeme se po
kluzlých, zaprášených, kamínkách do kopce na Wlostowu. Hrozná cesta!
Naštěstí je už chladnějc.
Z Wlostowa jít na další horu,
Suchawku. Tam už se špatně hledá značení … naštěstí je nás na to víc …
předbíhá nás polooblečený chlap s plnovousem. Ten právě tu trasu našel.
Jdu za ním, cesta je děsná, zaprášená, hrbatá, vymletá. A je to! Právě
jsem po tom blbým prachu uklouznul. Sedřel jsem si levý koleno. Doufám,
že v tom nemám zrníčka prachu … jdu ale dál…
Na kontrole Schronisko Andrzejowka oplachuju ránu pitnou vodou z flašky, nic netlačí, vypadá to, že je rána čistá …
Vracíme
se zpět, máme jít přes Góru Waligóru …GPS ukazuje, že jsme kousek
vedle, taky jo, horu jsme obešli, tak se musím na ní vyškrábat a vrátit
se pro kontrolu. Dolů už jdeme po naplánovaný trase. V zákrutě černé
trasy Czarnek kolegové asi hledají zámek, ne je to jen hora poblíž a
odbočka, až pod odbočkou je kontrola.
Odtud jdeme po černé dolů až na Č-P hranici.
Máme
před sebou Ruprechtický špičák … Hrůza! Modrá značka vede napříč
tvrdým, zaprášeným kopcem. Hůlky sice pomáhají, ale je těžký je
zapíchnout, kloužou. Vyhýbáme se s protijdoucími. Už jsem na únavným
kopci a musím si vylézt potvrdit kontrolu až na vrchol rozhledny. Je tam
příjemně chladno. A dolů, moje přání, že by cesta nemusela vést zpátky
tou hrůzou, ale jinudy, není vyslyšena, "cestou" ze zaprášenýho strmýho
kopce, několikrát uklouznu, sedřu si i pravý loket … Naštvání (to
správný slovo sem napsat nemůžu) mi vydrží pak až do Meziměstí … Cesta
do Meziměstí (až na drobné bloudění na Č-P hranici) proběhla docela
dobře.
V Meziměstí mi na kontrole Iva dává gulášovou polívku. Smejvám ze sebe sůl, je mi líp, pokec s Egonem a Ivou mi taky pomohl.
Po
červený vyrážím do Vernéřovic, pak po modré do Březový. Po modré se
vyškrábat na Honský špičák. Začíná být vedro. Dohnal jsem "rolničku"
(zvláštní je, že mi to zvonění už nevadí), pod kopcem mi ale stejně
utek…. Já tam dal pauzu, už jsem začínal mít všeho plný zuby.
Čekalo
mě stoupání a pak lezení po skalách. Děs! Sotva na nějakou vylezu, už
musím nebezpečným slejzáním dolů … o rychlosti nad 3 km/h si můžu nechat
zdát … modrá cesta je v počátečním horku nekonečná. Koleno, co jsem si
odřel při pádu v Polsku a co už jakž takž zaschlo, je znova do krve
rozedřený o skály.
Konečně jsem u zavřený chaty Hvězda.
Kontrolu nemůžu nalézt, posílá mě tam ale nakrátko ostříhaný chlap se
psem. Jo, tam je Egon, Iva a, světe div se, dorazil i Petr Malý. Po
krátkém pokecu, občerstvení banánem, razím dál.
Opět bloudím
mezi skalama. Už jsem pod Supím hnízdem, musím se na něj vyškrábat,
abych potvrdil kontrolu. Tak a jdu dál … GPS záznam mi ukazuje že bych
neměl jít přímo červené, ale po žluté na Ovčín. Jenže tady žádná žlutá
není! Obíhám Olafí GPS-trasu, kromě srnce fest uhánějícího vzdorující
ječící srnu nic nevidím, jsem zpátky na výchozím místě. Předbíhající mě
dámská skupina se mnou splést nedá a jde dál. Olaf po telefonu
potvrzuje, že rozcestník bude fakt dál … taky jo … už jdu po žluté,
blátem a rozpadajícím se žebříkem na Ovčín. Tady už fix není …
Jdu
po blátivé žluté dál, přecházím na červenou a opět na žlutou, Zaječí
roklí, skalama až na Korunu. Cestou už si nabírám vodu z pramene, je
hrozný vedro, já už vypil 7 l tekutin. Na Koruně těžce vyndavám fix z
ouzkýho pouzdra a potvrzuju si kontrolu. Zpátky a po zelené dolů. Na
Pánův kříž. Odtud oklikou (v GPS záznamu není) na Božanovský špičák. Se
skupinou sléjzám kopec směr Machov. Kde je ta Junácká vyhlídka … ? Do pr
… vono to nebylo u toho Pánova kříže správně značený … vracím se, ve
13:18 se snažím vylovit neúspěšně kontrolní fix z fakt ouzkýho pouzdra …
nakonec píšu tužkou, tu jedinou vyndám …
Po žluté skalama
proklínaje se, že jsem se nevrátil k Pánovu kříži a nešel tudy, že já
č…. jdu mezi skalama po žlutý … spěchám, běžet nemůžu, dostal bych v tom
vedru infarkt. Bílý krvinky v mejch žilách nechápou mojí zvýšenou
teplotu a omezujou už můj pohyb. Nadávaje, jako alergik jdouce po čpícím
poli, naštěstí jsem záchvat nedostal, docházím až do Machova, autobus
fuč, auta fuč, na kontrole už jen Řehánek, naštěstí ten pán s rolničkou
mi nabízí převoz až do Hradce Králové. Tady jsem naštěstí chytil slušný
spojení na Mělník, kde jsem měl auto a pak už dorazil až domů … Cestou
vidím z vlaku pískovnu, nebejt ve vlaku, skončil bych v tý vodě ihned.
Hodnocení?
Trasa vymyšlena pěkně, ale v tomhle vedru, unavenej delším pochodem, to
nejde dát v normálním čase. Kdyby tam byl člověk na dovolený, byla by
to pěkná dvoudenní procházka … takhle ale je to nebezpečí úrazu.
