Olaf Čihák nás na Facebooku upozornil, že se dne 31. srpna 2014 jde tradiční pochod Mšenská padesátka. Trasa na 50 km
Kokořínsko
mám rád od mala, tak proč nejít, obzvlášť, když už na tenhle pochod mám
chuť už pár let? No jo, ale ono to je v neděli! Kdy budu odpočívat a
léčit tělo? Navíc čím víc se blíží termín pochodu, tím je jasnější, že
během neděle bude pršet … no to bude paráda!
Podle
Facebooku chce pochod jít i Zdeněk Plavec, ten pokud pojede autem, musí
jet kolem Roudnice, tak se s ním dohaduju o nabrání, alespoň je navedu
na kratší cestu. Navíc to vypadá, že budeme nabírat cestou na Mělníku i
maďara Gábora Hevéra.
V neděli se Zdeňkem a
jeho bratrem jedeme na koupaliště ve Mšeně, kde je start pochodu. Gábor
už je ve Mšeně. Start má být v 6:30, paní, která je už přítomna se diví
množství lidí, kteří po 6:30 pošlapujou po koupališti. Ve třičtvrtě
přichází hlavní organizátor s dispozicema.
Na koupališti zjišťuji, že cesta autem byla jednosměrná, hezký, já nezjišťoval zpáteční spojení.
Od roku 2010 jsou na 50 km pochodu zrušeny kontroly … škoda.
Krátce
po zaregistrování vyrážím. Ze Mšena jdu do Selce (ta obec mě zajímá
hlavně z hlediska rodokmenu - dvě století tu žili moji předci Dvořáci a
Polívkové) a pak uhýbám mezi krásný skály po zelené do Kokořínského
dolu. Ve skalní úžině mě předbíhá Olaf Čihák s Martou Ernstovou.
Z
Kokořínského dolu stoupáme po modré až před hrad. Konec do kopce je
zajímavý. Olaf má pravdu, že u hradu by byla zajímavá kontrola. Modrá
nás vede do obce Kokořín a dál nad Truskavu směr Dolní Zimoř. V Zimoském
dole jsou zajímavě osekané stromy. Nemá to žádnou koncepci, stromy jsou
šikmo utnuty ve výšce 2 m. To nemoh žádný střízlivý lesník, ani
pracovník CHKO Kokořínsko schválit!
V Dolní
Zimoři (tady jsem měl taky předky - Hokeše a Tichoty) začíná pršet. Po
asfaltce dojdeme až před Želízy, kus jdeme lesní stezkou.
V
Želízech jdeme nezávisle na sobě na snídani do vietnamské samoobsluhy.
Po té pokračuju po modré do Tupadel. V půli cesty končím omylem na
silnici. Naštěstí jsem si cestu nakreslil do GPSky, takže se vracím a
jdu správnou cestou.
V
Tupadlech mě předbíhá střízlivý Karel Karas. Odtud stoupáme mezi
skalama, kolem Slavína, do polí. Tuhle polňačku znám z jiných pochodů i
výletů, ani teď nezklamala. Bláto, mokrá tráva …
Po
zelené stále pokračuju přes Královku a Království do Nových Osinalic.
Zelená je místy na zarostlých keřích vidět hůř. Hlavně zajímavý je
namoklý jíl z kopečka. I přesto, že si pomáhám hůlkami, namydlenost
zmoklého jílu neubrzdím a padám na kolena a zadek … paráda!
Z
Nových Osinalic pokračuju dál přes Osinalické sedlo na Rač. Odtud mám
jít podle dispozic po žluté. Žlutou cestu vidím v GPS, na mapě, v
dispozicích, nějaký "dobrák" ale žlutou v terénu přetřel až do Nedvězí
na červenou, takže nemít překreslenou trasu v GPSce, tak už bloudím…
Pod
stříškou na Panenským hřebeni obědvám. Zastávka mě stála předběhnutí od
Marty Ernstový. No, a teď Olafem avizovaný stoupání na Nedvězí (Olaf
varoval před Račí, měl ale asi na mysli vrch Nedvězí). Kdyby bylo hezky,
byl by odsud asi zajímavej rozhled. S pomocí hůlek slízt opatrně do
obce, pak po modré do Střezivojic.
Modrá dál
vede Planým dolem do Vojtěchova. Důl je hezký, Zajímavá je i promoklá
písčitá cesta. Škoda, že ze Střezivojic nejdeme po žluté, mezi skalama,
buď ke křižovatce cest v Palném dole, nebo spíš až do Ráje. Modrá cesta
Planým dolem je sice hezká, zajímavá, z dřívějších toulek ale pamatuju,
že ta žlutá je zajímavější.
Z
Vojtěchova máme jít podle dispozic po červené zpátky do Kokořínského
dolu. Cesta je strašně kluzká za zákrutou za Losí věží to opět neubrzdím
a z kopečka kloužu a válím se na jílu. Do Kokořínského dolu doráží
špinavý jak … Tam už je otevřená restaurace, dávám si pivo a stoupám
opět po zelené zpět skalma směr Sedlec.
Mezi
Selcem a Mšenem je jílovitá cesta strašně rozmočená a kluzká, kluzkým
polem a z kopečka po jílu se mi nechce, jinou variantu ale nemám.
Na
mšenské koupaliště dorážím krátce před 16. hodinou. Během cesty mi
zmokl mobil a odmítá fungovat, takže nemůžu vymyslet cestu domů do
Roudnice. Od Marty vím, že v 16:41 jede z náměstí autobus do Prahy, ten
zaručeně pojede přes Mělník, tady přestoupím na nějakej spoj do Roudnice
(do 18. hodiny by snad něco jet mělo, ne?).
Po
tom, co jsem dostal diplom, občerstvil se, razím na autobus. Ale ne!
Autobus se Mělníku vyhýbá, jede přes Vtelno, Obříství a další pr..le,
žádný jiný na Mělník už nejede. Co jsem se dozvěděl, vlaky jedou jen do
Mladé Boleslavi. Nejsem magor! Ale jak se dostat domů? Ten autobus končí
v Holešovicích. Nakonec tam jedu s Martou a z Holešovic jedu zpátky
domů na sever rychlíkem.
Zatím co se nudím na
holešovickým nádraží, hraju si s automatem na jízdní řády. Zjišťuju, že
mi v 16:10 jel ze Mšena vlak na Mělník, tam byl ihned přípoj do Štětí a
pak bylo OK spojení z Hněvic do Roudnice. A platil bych o 80 Kč míň!
Holt poučení pro příště, na nikoho nespolíhat a mít připravenej vlastní
záložní plán …
Domů dorážím s nefunkčním mobilem (rozchodil jsem ho po několikanásobným vyfénování až v pondělí) ve 20 hodin.
Pochod
byl hezkej. Ale šel by vylepšit. Přidat do cesty Čertovy hlavy u Želíz,
ze Střezivojic ne po modrý, ale po žlutý, mezi skalma, nevracet se přes
Kokořínský důl, ale od Vojtěchova dát šanci Pokličkám a dalším skalám
(což ostatně udělal i maďar Gábor). A taky jít v sobotu. Neděle není
nejlepší den pro 50 a více km pochod.
Kvůli dešti a taky kvůli spojení jsem dost pospíchal. Chtělo by to si cestu víc vychutnat a vést jí víc skalním městečkem …
Můj GPS zázam z cesty je: ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat