Intermezzo - treninky

Tak, už se to blíží ...

V pátek 7. září 2012 večer vyrazíme opět se pokusit zdolat beskydskou sedmičku. Já letos potřetí ... uvidíme, zatím dispozice ukazují, že "letos dokončíme".

Jenže na to taky musím mít fyzičku...

Pochod Týníšťské šlápoty považuju za první trénink. V předchozím komentáři popisuju "strasti" tohoto pochodu, hlavně to byla i zkouška toho, co mě může potkat v Beskydech.

Jenže mezi Beskydama a Týnišťskejma šlápotama je jedenapůl měsíční časovej propad, chce to zústat trochu v pohybu, trochu si držet kondici.

Za lepší kondici musím poděkovat i naší "nejlepší" vládě v historii, zejména velmi "inteligentnímu" ministru financí (prý má stejné vzdělání jako já, taky jen chemickou vejšku), jež zapříčinili, že máme docela drahý benzín, tak jsem začal jezdit z domova do kanceláře vlakem. Po ránu denně vyšlapávat roudnické náměstí (pro neznalé, do kopce) to už je taky trénink. Skvělý! Kromě toho, že mě už nebolí tak záda, jako když jsem denně dojížděl autem, tak jsem dosáhl nedosáhnutelnýho přání ... po půlroce jsem se zvážil, mám o 4 kg míň! Bomba!

Další trénink jsem si našel na olafím serveru www.dalkovepochody.cz, že se kousek od nás, v Liběchově koná 5. pochod Cestami králů. Skvělý, procházka po Kokořínsku! Na internetu hledám podrobnosti, moc jsem toho nenašel, tak jsem se asi na 8. pokus dovolal pořadateli, ten mi alespoň popsal čas a místo startu, tak tedy jedu 25/8/12 na cca 6:30 hod do Liběchova. Po chvíli nacházím sokolovnu (podle loga KČT), tak fasuju dispozice...

No teda ... 40 km se vyráží z Mělníka a ne z Liběchova (tedy 10 km je 2x 5 km Liběchov - Mělník) a toho Kokořínska tam taky moc není ... jde se "kolem Labe" do Štětí, přes Štětí stračenským lesem do Brocna, odtud po asfaltce do Chudolaz, pak si užít taky trochu toho Kokořínska zelenou cestou přes Želízy zpět do Liběchova. Snad na mě není vidět zklamání. No co, jsem tu, tak si dám tu 30...

Ze sokolovny vyrážím směr liběchovské nádraží. Na to, že bydlím cca 20 km odtud, je docela ostuda, že nádraží se mi hledá špatně (jaksi není označená cesta, ale mě to docela jde)...U nádaží podejít viadukt a k Labi ... ouha! U Labe sedí rybáři, cesta nikam dál nevede. Ták zpátky a po míň vyšlapaný polní cestě ... no, ta taky po cca 1 km končí lebedou a močálem ... ták zpátky a na další, ještě míň vyšlapanou cestu... nikde žádný značení, ale kde je Štětí vím ... ták cca 3 km po tý polní cestě... na konci proti mě jede Forman, že prej je tady někde špatně značená cesta ... to brzo ... posílám jej na začátek špatně označený odbočky ..

Vylézám na pešunk, kus podle kolejí, pak cesta vede opět směrem k Labi, do zahrádkářské kolonie. Docela hezký ... no chválil jsem moc předčasně ... už jsme zase na poli ... po cestě ujetý traktorem docházím až ke štětskýmu nábřeží ... tam je to docela hezký, když jsem byl "mini", rodiče tam se mnou jezdili s kočárem na procházku. Škoda, pamatuju si to jen mlhavě ...

Na konci štetskýho nábřeží je jediná kontrola. Dostávám razítko a jdu napříč Štětím do Stračí. Odtud si užívám kousek lesa (asi 3 km) a pak jdu cca 2 km polem až do Brocna. Z pole se line divnej odér ... že by tu rozmetli fekálie? Nevím, nevoní mi to ...

Krátký odpočinek v Brocně (spíš úprava oblečení a obutí) a po asfaltce do Chudolaz. Tady přejít silnici po modré dojít na křižovatku se zelenou (trochu jsem i zabloudil, u polomů nevidím značení) a po zelené až do Tupadel. Jde se opět po poli, nutno říct, že tentokrát tím polem skutečně vede turistická cesta, začíná sálat slunce, takže co nejrychlejc z něj do stínu. Sestup do Tupadel mezi chladnými skálami je příjemný. Dojít k zájezdnímu hostinci, smůla, zavřenýmu, přejít silnici a podle potoka jít do Želíz a Liběchova. V Liběchově u kempu je postarší pán a čeká na pořadatele, aby mohl "štreku" ukončit. Žádný pořadatel tu není ... jdu tedy přes liběchovský park na náves pro auto, s ním dojedu k sokolovně, odkud se startovalo, tam skutečně ukončím svou "štreku" a domů ...

No, tohle okolí znám, z trasy cítím trochu zklamání, čekal jsem to,lepší, ale co, diplom mám, nohy mě bolí, takže trénink lze považovat za úspěšný ...! Příště si fakt ale prověřím, kudy se skutečně jde, procházka Štětím v tuláckém oděvu v sobotu po ránu mě holt nenadla, no ...

No, jenže Beskdy jsou hlavně vrchy, takže to mi holt musí nahradit naše "královna Českého Středohoří" Milešovka. Na úterní odpoledne vymýšlím trasu, že dojedu do Velemína, vylezu na vrch, slezu na druhou stranu do Černčic a opět přes Milešovku se vrátím do Velemína. Z jarního pochodu od Cínovce do Opárna si pamatuju, že jsem měl při výstupu z Černčic na Milešovku fyzický potíže, tak teď to holt použiju tréninkově.

Těsně před cestou jsem se rozhodnul z Milešovky seběhnout do Bílky, odtud do Černčič a odtud pak znova na Milešovku ...

Z Velemína vycházím v 16 hod... snažím se držet tempo, občas proti mě jdou jíní turisté, cestou mě trochu bolí nohy, paráda trénink! Ták, už jsem nahoře, udělám panoramatickou fotku.

Hned po ní mi dochází baterie ve foťáku, kolem vrcholu pokračuju na křižovatku cest Milešov - Černčice, zvláštní, že jsem si tam dřív nevšimnul malých kamených paňáků ... do Bílky sbíhám celkem svižně. Okolí Bílky má zvláštní architekturu, cestou potkávám divné betonové útvary ... docela zajímavý ... dokonce píší i něco o "místní zvláštnosti", nechálu jaké ... budu se muset na netu podívat o co jde ...

Polňačkou po zelené dojít do Černčic, tam uhnout (no trochu jsem zabloudil, čekal jsem tam přechod ze zelené značky na modrou, červenou mezi nimi jsem nečekal). V okolí Bílky a Černčic na skoro každém místě bečí ovce ...

Stoupám cestou, co si pamatuju z jara, nahoru na Milešovku ... (modrá začíná nenápadně až na konci obce). Už vím, proč si pamatuju námahu z jara ... ona ta cesta je dlouhá a nezdá se mi, že by z Černčic na vrchol to bylo jen 2 km ... řekl bych, že o jeden km víc, ale i GPSka mi povzuje, že je to kratší ... a jsem znova na vrcholu, schválně kontroluju panoráma, už je to nefotitelný. Pokračuju dál po modré do Velemína ... divný je, že za poslední rok jsem cestou z Milešovky třikrát uklouznul asi na stejný místě ... asi je nějak začarovaný ... poprvé jsem tam i ohnul hůlky ... holt nešikovný maso ...

Do Velemína s dobrým pocitem docházím krátce po 19. hodině. Tak a teď se ukáže, jak jsem na B7 natrénovanej ...