Protože
mám rád okolí Kralup a taky protože se za 14 dní chystám zkusit stovku z
Českýho Dubu do Valdeka, využívám volného víkendu 5/4/14 k tomu, že
konečně si projdu pochod "Do Okoře bez oře" o kterým vím už asi dva roky
a mám chuť jej zkusit.
Ráno dojíždím na vlakové nádraží do
Kralup nad Vltavou, hledám start pochodu, po chvíli bloudění jej
nacházím schovaný až venku u nádraží. Zde si kupuji za 20 Kč návod a
vyrážím … Docela mě zajímalo, jak se chodí ten pochod v rozmezí 14 a 50
km, teď to vidím. 32 km se jde podle Vltavy do Klecan pak převézt do
Roztok a pak pěšky po modré do Okoře. Od nádraží po červené je kratší
varianta, 14 km.
V plánu mám jít těch 32 km, pak se vrátit. Na
tý cestě je hezký, že se jde kolem Vltavy směr Praha, tzn. pozpátku
část cesty, co jsem šel už 2x z Prahy do Roudnice. Tak tedy vyrážím …
Celkem rychle jsem za kralupským mostem a po nábřeží vyrážím do
Chvatěrub. Chvatěruby jsou pro mě zajímavý jednak, že zde mám kus svýho
rodokmenu (trochu s neodstraněnýma chybama) a taky že zde někde bydlelo
moje bývalé příbuzenstvo.
Od Chvatěrub podle vody se jde kolem
pěkné kolonie chatek a zahrádek dál do Dolánek. Tam pamatuji za plotem
malý prasátka. Teď tu nejsou. Pokračuju dál proti toku Vltavy. Vstupuji
do Větrušické rokle. V podstatě vlevo skála, vpravo Vltava, kdybych se
trochu zamotal, spadnul bych do Vltavy. Občas mám jen prostor 50 cm na
průchod. Ale proti mně jezdějí kola, to bych si asi netroufnul, jó, nohy
jsou nohy …
Docházím do Řeže, přes ní zpátky k řece a podle
takové zvláštní skály dojít až do Husince. Docela pěkná, udržovaná,
zapomenutá, obec.
Podle vody dojít pod kamenolomem až do
Klecan. Tam je přívoz. Převozník je zrovna na druhé straně, informační
tabule říká, že se zde dá občerstvit. Dneska tak maximálně ze svých
zásob. Po cca 15 minutách převozník přijíždí zpátky na náš břeh. Z lodi
vyskakuje pes Brok (na něm se podepsalo několik různých ras) a hlasitým
štěkáním všem ukazuje, kdo že je tady pánem. Je ale vidět, že cyklisti
přijíždějící od Prahy jej dobře znají. Převozník se zatím věnuje jedné
postarší turistce, žádá cyklisty, aby mu pomohli do lodě donýst několik
pytlů s neznámým obsahem a asi tak po 15 minutách hlásí převoz přes
řeku. Nastupujeme, Brok nadále ukazuje, kdo tu vládne, cyklisti
nakládají kola a my přeplouváme. (Přepravné 15 Kč).
Za řekou pak po žluté do centra Roztok a pak už po modré až na Okoř!
Nejprve
se jde Tichým údolím. No co, je to fakt hezká lesní asfaltka, klid a
ticho ale dost nepříjemně narušuje hluk letadel svištících nad námi.
Místní jsou na to asi zvyklí, já ne. Po modré dorážím až do Únětic.
Konečně! Konečně jsem objevil občerstvení. Dávám si nudlovou polívku a
pivo, rohlíky prej ještě nedovezli. No co … turisti, co jsem v údolí
předběhnul jdou ale dál … no jo, o kus dál je větší, narvanější,
hospoda, ale já už jsem spokojenej.
Po modré dál pokračuju do
Černýho Vola a Statenic. Cestou mě předjíždí a já zas je několikrát
předcházím, tatík se synáčkem na kole. U Černýho Vola tatík už synáčka v
jízdě krotí.
Přes silnici s provozem pražskejch bouráků (jako
by jim nestačily obyčejný auta, oni musí mít všichni západní značky,
proč?), přejít opět do zahrádkářské kolonie a dojít až na západní okraj
Velkých Přílep. Odtud pak po klidnější asfaltce dojít až na Okoř.
I
když jsem měl cestou pocit, že tuhle akci lidi docela ignorujou, pod
Okořem ho měním, je tu narváno. Holt pro kralupáky to je něco asi jako
pro nás novoroční výstup na Říp. Pod Okořem jsou stánky, kolotoče,
dětské atrakce. Dostávám diplom, odznak a dávám si konečně klobásu s
pivem, na kterou jsem se těšil už od Chvatěrub. Cestou ke zřícenině jsem
šel i kolem kiosku s langošema, takže se vracím i tam, holt chutě
vítězí, na langoše je dost fronta, chudák chlap nestíhá je péct …
Jelikož
je 13 hodin, já tomuhle pochodu vyčlenil celej den, vyrážím zpět pěšky
po červený, třeba si pak zkrátím cestu vlakem ze Zákolan. V protisměru
stále proudí kralupáci. Někteří v rukou svírají PETky s pivem, je na
nich vidět, že cestou s pitím nezaháleli.
Přede mnou jde kluk v
černým policejním triku a vede bez vodítek tři psy, bílí, stejně velký,
obdivuju zvláštní synchronizaci ,jak jdou v zákrytu vedle sebe, jak
lipicáni v cirkuse … fakt hezký …
Na
křižovatce u Kovar u viaduktu se dávám doleva a pak za viaduktem
stoupám vzhůru, až na Budeč. Rotunda je nyní ve skutečnosti kostel
obklopený hřbitovem, v dětství tu prý pobýval a učil se tu kníže Václav.
No je to docela na kopci a k tomu docela na samotě … nevím, jestli by
mě to tu bavilo. Ale místo to je hezký.
Od
Budče se jde z kopce až do Zákolan. V centru Zákolan nás vítá
nadživotní, bezejmenná, socha. Kdo jen trochu zná českou historii, ví,
že kouká na sochu místního rodáka, presidenta Antonína Zápotockýho.
Nevím, myslím, že to jméno, nebo co to bylo původně dole na piedestalu,
mohli tu zachovat … V Zákolanech na křižovatce je hospoda, docela
narváno, dávám si pivo a vyrážím po červené do Kralup. Se mnou jde
podstatná část hospody. Jenže většina (prakticky všichni) se tlačí do
právě přijíždějící lokálky od Kladna. Lenoši!!! Jde tam i tatík se dvěma
klukama, co seděli na protější lavičce v tý hospodě … já pokračuju dál …
to dojdu … alespoň tu cestu poznám …
U Otvovic (pořád se to
jmenuje Otvovice, stále to není Zaňákov, nebo Bílov, po nejslavnější
místní rodačce, několikanásobný slavici Lucii). Za sebou vidím tatíka se
starším synem … (no asi se jim do narvanýho vlaku nechtělo), ti mě o
kus dál dokonce předbíhají a definitivně mi mizí u Minic.
Mě
už docela slušně bolí nohy … přes Minice, kolem potoka docházím do
centra Kralup, za pár minut odjíždí courák do Roudnice, známá průvodčí,
která mě zná v kravatě, má srandu z mý uštvaný vizáže. Ve vlaku usínám,
probírám se kousek před Roudnicí, pajdajíce dojdu k rodičům, najíst a
autem domů, do Kopist.
Docela pěkná procházka, druhý den, už
mě nohy nebolely a nebýt dvou puchýřů, ani bych nepoznal, že jsem někde
byl … asi si to příště střihnu znova, jen už cestou budu sbírat kešky …
teď jsem nenašel ani jednu.
Žádné komentáře:
Okomentovat