Kudy chodili trempové, aneb sejdeme se v Pikovicích

Po tom, co jsem ušel K100 (moje 10. stovka) a udělal si pěknej vejlet kokořínskem a českolipskem (Čertova rokle a Peklo) jsem měl v plánu si zkusit vícedenní pochod po severní hranici ČR.

Jenže do toho zasáhnul nepříjemně osud. 8. července v noci jsem spadnul z koloběžky na holý koleno, to si dost rozříznul, celou noc krvácel, v sobotu ráno mě ho na pohotovosti sešívali a pak jsem dva týdny nemoh pořádně chodit, ač jsou kosti v pořádku, koleno bolí, prej jsem si narušil nervy.

Takže popadaly plány na cestu po hranici. Osudové vnuknutí mě naznačilo, že letos nechci jít na Týnišťské šlápoty, na ty jsem se nehlásil, takže jsem je moh v "klidu" s bolestí kolene sledovat a fandit z domova.

Když jsem ale v květnu hledal rozumnou náhradu za TŠ, zaujal mě pochod "Kudy chodili trempové, aneb sejdeme se v Pikovicích". To by mohlo bejt zajímavý. Trampský stezky se mi líbí, v půli života mě taky bavilo se toulat s batohem na zádech (teda po kokořínsku), na Slapy mám vzpomínku z dětství na dovolenou pod stanem … to musím jít!

50 km, necelej měsíc od úrazu kolene, to bude zajímavý, bude to i zkouška stále bolícího kolene, jestli dokážu jít tu hraniční cestu.

Pochod startuje 6. 8. 2016 z Pikovic v 6 hodin ráno. No, spojení z Roudnice je možný až na 7:40, a to by ještě nesměli mít ajzeboňáci 15 minut sekeru. 5:13 h odjíždím z Roudnice do Prahy, v 6:55 mi má jet lokálka do Petrova, odjíždí o 10 minut pozdějc a ještě cestou nabírá zpoždění.

Už cestou do Prahy bylo možný poznat, kdo do Pikovic jede. Do lokálky čím dál víc nastupují nadšení postarší turisti, skupinka se se všemi vždy vítá, jeden se před druhým vytahují nabíranejma razítkama, všichni si strašně notujou … tak tihle jdou taky přes 50 km? No, to bude zajímavý …

V Petrově skoro celá lokálka vystupuje a jde na start v Pikovicích hned za mostem. Nastává první bloudění, naštěstí vidím, že všichni vyráží polem kolem Sázavy.

Po červené jdu chalupářskou osadou, lesem, do osady Fčelín, kde si razítkuju první kontrolu. Jiní usedají, dávají si kafe, nebo malý pivo … na občerstvení je podle mýho ještě moc brzo, tak jdu dál. Stoupám do skal, fotím si zajímavý meadry Sázavy, zajímavá je i hospoda v půli lesa. Zajímavej byl i strom obloženej hrnky se dvěma vodníky (větším a menším). Text ohledně hrnků si přečíst nestíhám.

V Třebsíně je druhá kontrola, razítkuje tam Filip Drazdík, ptám se ho na jeho 48 - hodinovej pochod Týnišťský šlápoty. Pivo a dál ...

První skutečný bloudění nastává ve vsi Závist. "Tajná" odbočka mezi domy není dostatečně naznačená, takže jsem si udělal cca půl kilometru zachůzku za se sebou si povídajícím bláznem v tralaláčku. Naštěstí mě GPSka vrátila a správnou díru mezi barákama jsem našel. Pak nastalo prudký klesání dolů. Zkouším běžet, ale poúrazový ztuhnutí nohy mi to nedovoluje. Nakonec jsem uklouznul po vlhký trávě a říznul sebou … naštěstí na bok, bolavý koleno bylo ušetřený.

Sešup končí asfaltkou kolem Vltavy. Kolem bruslařů, běžců a rodinek na vejletě dojít ke Štěchovickýmu mostu, přelízt Vltavu a dál … ale kam? V GPSce se mi křížej cesty, já tudy půjdu ještě jednou .. . prej rovně do Peškova … jo tady je nenápadná hospoda s Ondrou Fatkou na kontrole (Ondrovo příjmení není možný psát v prvním pádě, hyperaktivní Word mi ho hned opravuje na fakta).

Od Fatky dál … prej za kostelem se napojit na modrou značku … hm … za kostelem. Kostel jsem obešel i ze zhora , nikde žádná turistická značka! Kouknu na GPS … jo "za kostelem" … jako že mám jít vespod, kolem kostela, furt rovně, až pak narazím na cesty … čeština je prostě úžasná! Tak od kostela jdu zkratkou na turistický cesty … červenou, zelenou a zelenou naučnou … já mám jít po modrý … ta nikde není, GPSka mě posílá po zelený naučný. Až po kilometru se vedle zelený naučný objevuje konečně i modrá turistická značka …

Kolem betonovýho monstra, štěchovický elektrárny, stoupáme do lesů a pak klesáme až k hladině Vltavy…. Podle ní půjdu pak hodně dlouho.

Meandry Vltavy, nazvaný Svatojánský proudy, jsou nádherný! Škoda, že jsem na pochodu, že někde nemůžu sebou na pár hodin praštit a jen tak zírat … Nechápu ani, jak se do těhle osad dostávají majitelé chatek se zásobama … prostě drsná romantika!

Úžasný jsou i rozhledy ze skal, ve kterejch jsou vyražený dva skalní tunely …

Převýšení, hlavně častý sestupy, nedělají dobře mý zraněný noze. Navíc je teplý poledne, motá se mi hlava únavou i vedrem, mám co dělat, abych z cesty nespadnul …

Před koncem naučný stezky mě zaujal zvláštní kiosek se suvenýrama … stůl obloženej suvenýrama, u každýho pohledu, turistický známky a jinech suvenýrů cedulka s cenovkou a vedle miska s drobnejma, nikde žádný dozor, žádná obsluha … ta důvěra mě fascinovala, tak si poctivě "kupuju" tři turistický známky …

Na konci stezky kotví parník, z něj vystupujou důchodci. S nima pak stoupám po nekonečnějch schodech až do Třebenic. Už cestou jsem měl hlad, tak si v místní hospodě dávám k obědu halušky. Je pravda, že servírky nestíhají, ale že mi přinesla dětskou porci za cenu dospělý? Po obědě stoupám do hospody u Taterů … asi jsem měl počkat s jídlem až tam, na další kontrolu. Ta hospoda u Taterů dělá takovej drsňáckej dojem …

Odtud pak po modrý asfaltce na křižovatku Kolna. Až po pochodu jsem zjistil, že na cykloserveru byla na poslední chvíli změněná trasa. Podle itineráře klesám a stoupám po červený značce a jsem na silnici … to je pěkná blbost! Já se měl držet trasy v GPS … no tak po asfaltce mezi autama pražskejch lufťáků dojít do Slap. Tady pak najít hospodu u Neužilů … nebejt GPSky, bloudím … na kontrole mi sdělujou, že čekali už jen na mě … Na Slapy mám hezkou vzpomínku z dětství ze stanování. Pamatuju si, že jsme byli kempu, že jsme se tam koupali a z mostu (nebo to byla ta přehrada?) skákali sebevrazi v plavkách z vejšky do Vltavy. Škoda, že jsem teď to místo neviděl.

Ze Slap, kolem šílenců na motokrosu vylýzt na silnici, po silnici dojít do vsi Prorostliny, pak po žluté do Královek … v půli vsi mě GPSka posílá doleva do lesů … popis v itineráři je totiž dost nejasnej … GPSky se držím, stejně mi ale ukazuje že jdu blbě, že mám bejt mnohem níž, v rokli … žádnou cestu níž nevidím … v GPSce vidím "ocásek", to bude ta kontrola MASH. Tam nějak sejdu … jenže cesta končí mezi zahradama vysoko nad roklí … tak holt obejít plot a dolů seskákat … koleno bolí, chytám strom od stromu …

Podle "ocásku" dojdu na poslední živou kontrolu. Jenže ta kontrola už živá není. Nedočkavej kontrolor už zmizel, prej už před hodinou … tak mi alespoň kontrolu potvrzuje výčepní. Po dopití piva vyrážím dál … V Malý Lečici je nějakej trampskej velkokoncert … pokračuju dál docela zajímavým, dlouhým, údolím … V osadě u Kocáby je velký srocení chalupníků, hrajících volejbal …

Problém nastává na rozcestí "Pod Kolní strání" … nechápu proč, ale dvakrát jdu na opačnou stranu, místo doprava, mě to táhne doleva … GPSka se se mnou hádá, nesouhlasí … po cca 500 m se vracím, cesta doprava mi turistickou cestu nepřipomíná, žádný značení (prej to majitelka pozemku zatírá) … No, ale už jdu správně … kašlu na itinerář, ten mě jen blbne, začínám fakt věřit GPSce …

V Údolí Kocáby, na konci, si potvrzuju první fixovou kontrolu a pak po asfaltce dojít údolím kolem potoka až zpátky do Štěchovic. Celej den pražilo slunce, teď mírně prší … je to ale přijatelný, docela příjemný ochlazení …

Ve Štěchovicích předbíhám tátu se synem, ten kluk strašně pajdá, víc jak já po dlouhým pochodu … no koukám, že taky pajdám, ale určitě míň …

Přes most a po modré … opět schody …vyškrábat se nahoru a zase bloudím … jo, ona ta modrá vede nahoru lesíkem … a jsem na asfaltce … teda já musím vypadat … tak divně mě zdravěj čtyři děcka venčící mladýho psa … po dešti už ani památky …

Dojít do lesa, potvrdit si druhou fixovou kontrolu a doleva lízt na Medník (stejně si myslím že se ten kopec před dvěma sty lety musel jmenovat jinak, že stejně jako dnešní Medáčci neměl po "M" "E", ale "R" … a protože to na přelomu 19. a 20. století bylo sprostý, tak to změnili … ) Podle popisu v itineráři, ale spíš podle přesnější trasy v GPSce docházím ke třetí, poslední fixový kontrole … odtud pak doklesat dolů, až do kempu v Pikovicích.

Tam už mě nikdo nečeká, zábava je v plným proudu. Paní nerada vybaluje krabice a pak mi vystavuje červenej diplom …. Sníst klobásu a dojít na vlak …

Ve vlaku mě pobavil společensky unavenej cestující o sedadlo dál … :

Průvodčí: Máte jízdenku? Kam jedete?

Unavenej: Domů …

Kam to je?

Praha 9

Takže kam jedete?

Do Karlína, metrem …

Takže tu jízdenku chcete kam? Praha - Kačerov?

Do Karlína …

Hele já Vám jí dám na hlavní nádraží, jo?

Jo…

Spojení z Prahy do Roudnice kolem 22. hodiny není zrovna ideální. Vlaky jezdí z Masarykovýho nádraží … odtud ale jede až po 4. hodině ráno … tak nerad dopajdávám zpátky na hlavák … odtud jede poslední spoj v půl dvanáctý …

Dojiždím v jednu hodinu domů, vykoupat, najíst, spát …

V neděli mě nohy bolí jen trochu, je to paráda, s tím zraněným kolenem se chodit dá … spíš mě celej den bolí hlava …

Děkuju za pěknou procházku, cesta kolem Sázavy a kolem Vltavy byla nádherná … doporučuju jen opravit itinerář podle skutečnosti …

Za rok bych moh jít zase … teda když na mě budete na kontrole čekat … a zkuste trochu vymyslet i cestu po Slapech …

Tramský turistice zdar!