45 km na Rakovnické šedesátce

S blížícím se jubilem jsem si začínal pomalu uvědomovat a připouštět, že na náročné dálkové pochody s příliš náročnými převýšeními od tandemu Čihák – Malý mám čím dál míň, že návrat do cíle na posledním místě a následující 4 dny fyzický omezení, pro mě přestává bejt atraktivní …

A tak, i když chůze zajímavou přírodou mě pořád baví, jsem začal hledat něco míň náročnýho, co by přesto uspokojilo moje ego, co by mě bavilo, z čeho bych měl pořád dobrej pocit. Na pochodech se potkávám se spoustou lidí, některý vidím jen na startu a pak už jen jejich fotky vidím na Facebooku, s některejma si i mám šanci popovídat.

Jedním z těch, co toho za sebou mají hodně, je o 6 dní starší Jirka Hofman z Prahy, kterej se pomalu blíží ke zdolání svý tisící stovky. Ptal jsem se ho na nějakej pochod, kde bych se pěkně prošel, kterej by nebyl tak moc zpřevyšovanej, na něco pěknýho. Jirka mi doporučil Rakovnickou šedesátku, že i ta stovka není tak náročná. No jo, jenomže termíny Rakovnické šedesátky většinou kolidujou s oblíbeným pochodem Praha – Prčice.

Jirkovi Hoffmanovi nestačí, že anabázi pochodů s ním absolvuje jeho manželka, on ještě na ty dálky vodí jejich jezevčíka Filipa. Chudák pes, takovou dálku! No jo, ale záběry z cílový rovinky ukazujou, že hofmaního Filipa to baví, že mu ty kilometry nevaděj …  U rodičů jsme měli taky psa Filipa, toho táta kupoval v roce 2004 jako americkýho kokršpaněla, s veterináčkou jsme rasu překvalifikovali na pudlokokra. S naším Filipem jsem si troufnul na kratší cesty, 4 km do turistický hospůdky pod Řípem do Štípárny,  nebo na ten Říp… dál ne … Filípkův čas se ale naplnil a v září 2019 jsem byl u jeho konce. Čas beze psa je těžkej smutnej, tak ovlivněněj hofmaním Filipem jsem si začal shánět nový štěně. Chtěl jsem jezevčíka, fenku, drsnosrstou … dost požadavků, ale ono to vyšlo …

S Julčou jsem začal podnikat kratší i delší vejlety …

Kvůli koronaviru je Rakovnická šedesátka přesunutá na 12. září 2020. Výborně, splním si předsevzetí  a půjdu i rakovnickou … Zatím ten pochod neznám, zkusím R40 (to číslo je špatně, je to 45 km) a uvidím jakej ten pochod je, jaký je tam převýšení, jak kvalitní je organizace.

Den před tím jsem se chtěl večer zúčastnit archeologický přednášky o roudnický historii (právě nám tu stavěj 40 let slibovanej obchvat a vykopali něco zajímavýho, slovanskýho) jenže přednášku tajně přesunuli na příští tejden.

Z Roudnice do Rakovníka v sobotu ráno žádnej rozumnej vlak nejede, nejde to nakombinovat. Tak ve 4 ráno přejíždím autem po D8 na sever Prahy, prvním metrem se suneme na Masarykovo nádraží a courákem jedeme do Rakovníka … vlak plnej důchodců houbařů s prázdnejma košíkama. Některý do toho zapojili i celou rodinu.

V Rakovníku jdeme na náměstí a z toho nás autobusy převážej na hrad Krakovec. Hrozný, sportovci vypadající hůř jak za morový epidemie, každej povinně roušku … v tom nejde dýchat, navíc dle odborníků je ta rouška agarem pro další bakteriální svinstvo … naštěstí to máme jen během převozu.

Na hradě Krakovec a v okolí se připravuje start. Už podle občerstvení vidím kvalitu .. fakt dobrý, 

ovoce, chleba se škvarkama, buchty, pivo, malinovka … „Q“ …

Po zajímavým proslovu jsme z nádvoří hradu v 9 h odstartování. Jdeme zajímavejma cestičkama lesem, často musíme přeskákat potok. Julča mi vrací to, že jsem jí na dovolený v létě učil plavat v Berounce … když chci skočit na kámen, je tam dřív, takže moje noha končí v potoce … opakovaně …

To zvíře, když jí cvičím, dává najevo, že mi na to kašle … tady vidím, jak je mazaná. Vím že má závratě, že nemá ráda mosty a lávky … cestou je ale hodně kmenovejch lávek přes potok. První dvě  lávky Julču nesu na ruce … další jí nabízím, že může zkusit jít po lávce sama … radši proběhne potokem … na poslední lávce sama vyskočí a přikrčená lávku přeleze …. A pak, že není učenlivá …

Ten pes má ambici bejt všude první, takže když nás předbíhá šílenej běžec, pes má tendenci běžet za ním … dá práci jí ukočírovat … a to i z Čertovýho kopce.

Občerstvení u Zvíkovce bylo příjemným překvapením … nejen pivo, ale i rizoto, těstovinovej salát … čubička si dávala chleba se škvarkama a dojedla po mě rizoto … no dojedla, ona mě nenechala to dojíst sám …

Každej jí obdivuje, co chudák ujde. Chudák? Ona táhne mě …

Cesta kolem Berounky až za Týřovice je zajímavá … jen jsem šlápnul na volnej kámen v cestě, rovnováhu neudržel a po 1,5 měsíci si zase rozbil koleno (před tím hned 2x na pochodu Kudy chodili trempové). Koleno vypadá blbě, spoluchodnice nabízejí ošetření, koleno nebolí, je to jen kůže, svoluju teda alespoň ho vydesinfikovat …

Ve Skryjích jsme sice zabloudili, ale zase je tam docela OK občerstvení, slečna chudák nestíhala …

Naproti Kouřimecké rybárně nastává náročnější výstup … zakončený dalším OK občerstvenímv Křiništi – hájovně.

Cesta pak pokračuje lesy a poli až do Pustověd. Julča musí bejt první, snaží se každýho předeběhnout a já musím za ní ….

Černej pejsek, jehož majitelé pod Čepinou odpočívají, kňučí, že chce za náma jít taky. V Pustovětech nás došli.

I pustovětské občerstvení přišlo vhod. Během cesty občas kontroluju trasu v mobilu. Mobilu se klepání nelíbí, tak se několikrát restartuje … v Pustovětech zjišťuju, že je asi zablokovanej, jen „nouzová volání“ … no paráda …

Na kontrole mi říkaj, že do cíle to je už „jen“ 11 kilometrů a kus … no paráda … já spočítal, že kolem 17 – 18. h budu v cíli, už teď je 17 h pryč … a prej nás čeká za Pustovětama krpálek …

Nebylo to tak hrozný a nahoře jsem zjistil, že mobil zase funguje ….  Dál už cesta probíhala tak, že Julča mě táhne, honí, já se nechávám … a pořád předbíhá běžce, co už neběžej, co už jen jdou …

Díky ní jsme se posunuli v pořadí … u Zvíkovce jsme byli 100., na Křiništi 176., v Pustovětách 170., cíl Julča stihla 152.

Cesta po cyklostezce a dál do Rakovníka do cíle už byla bonusová.  Proti nám davy mládeže, asi na nějakou „nekalou“ akci … roušku neměl nikdo …

Cíl … dostali jsme krásnej diplom, čekáme na další vlak. Po horkým, náročným, dni bych uvítal osprchování  nejbolestivější části těla (ne, koleno ne, o 30 cm vejš), není kde …

Zarouškovanej průvodčí mi nedokáže dát správně jízdenku do Prahy … na druhej pokus mi dává lístek o 27 Kč dražší jak by měl … asi mu rouška zatemňuje mozek, už ho nebudu votravovat …

Julča mi spí na batohu … V Praze v Bubnech přeskakujeme na metro a hurá na sever k autu a po D8 domů … je to náročnější, ale jde to …

V neděli nejsem ohebnej, tak jak bych chtěl …

Jirko, díky za doporučení, mám chuť jít znova, snad i delší trasu, hlavně když to nebude časově kolidovat s P-P …