"Jarním" Šluknovskem 2013

Po krásném zážitku procházky mezi německými skalami před dvěma lety, jsem se rozhodl letos jít 30 km znovu. Tentokrát jsem se rozhodl se do místa startu, do Mikulášovic, dopravit vlakem. Moje váhání, zda jít 30

nebo 50 km, definitivně rozhoduje sníh.

Vlak vyjížděl krátce před 5 ranní z Lovosic, v Mikulášovicích jsem byl v 8:20 hod. Z Ústí jsem měl jet expresem, když jsem ale viděl, že celkem dobře jede i osobák, jel jsem do Děčína s ním (hlavně jsem nemusel v Ústí na expres zbytečně čekat). V Děčíně jsem přestoupil na další přípoj. No, chvíli mi trvalo pochopit, že německý vlak, co vidím před sebou, je ten přípoj. Ač jsem už zvyklej na Elefanty, vnitřek tohohle vlaku, připomínající spíše zájezdový autobus, jsem rozdýchával ještě dlouho. Hlavně zajímavé bylo i německo-české hlášení o stanicích. Ta čeština byla s německým přízvukem, některé výrazy chybně, naštěstí na svítící čtečce nahoře bylo vše OK vidět.

Téměř prázdný vlak se zaplnil v zastávce Valdek. V Mikulášovicích téměř všichni zase vlak opustili.

Po registraci u Petra Malýho na nádraží v Mikulášovicích, vyrážíme směrem na Tanečnici. Před dvěma roky byl krásný jarní den. Letos je všude cca 30 cm sněhu. No paráda!

Stoupáme sněhem do vršku, nenáročné to zrovna není. Už jsem na Tanečnici. Na první kontrole. Dávám si první drobné občerstvení, zvláštní je, že většina informačních upozornění je zde německy, čeština chybi. Konečně mám čas i v porovnání s mapou prostudovat cestu. Po cca 20 minutách vyrážím po žluté do Němec.

V Německu Němci nějak nechápou, že je již jaro a normálně provozují vleky. Nad Sebnitzem bloudí dva "zmetený" Slováci, nevědí kudy jít. Já jsem si před pochodem stáhnul Olafí propozice do GPSky, takže jdu podle nich. Olaf místy šel asi jinudy než vedla žlutá stezka. Po chvíli mám krásný rozhled do Sebnitzu, čeká mě klesání až k radnici, pak soupám po červené. Stále jdeme vyšlapaným sněhem.

U Hochbuschkuppe odbočuji z červený doprava po žluté. Teoreticky jdu skalním údolím. Škoda, že díky sněhu to připomíná spíše zimní procházku obyčejným lesem.

Poté co přicházíme na asfaltku a jdeme cca 1 km údolím. Tam je tajná kontrola, Egon. Dávám si chladný guláš, pivo, kafe a vyrážím na Kuhstall. Po cca 2 km stoupání jsem u německé turistické chalupy, za níž je jeskyně, nebo spíš skalní tunel, končící vyhlídkou do okolí.

V chalupě si beru kontrolní razítko a jdu dál. A jéjéj! Máme slézt mezi skalama po zasněženým schodišti prudce dolů. Trochu dost nebezpečný, ne? Za mnou jdoucí postarší Maďarka to chce vzdát (nevím, viděl jsem jí pak až v cíli, netuším, jak se tam dostala).

Slezením tohohle kamenitýho schodiště, nebo spíš sjetím po jedné noze, to nekončí, z druhé strany skály nebezpečné slézání pokračuje.

Další namrzlé schodiště radší obíhám lesem. Na křižovatce Němcům, na kterých je vidět, že chtějí jít proti mě, naznačuju, že je to "danger".

Přecházím rovně křižovatku a jdu za ostatními. Po cca 1 km je mi divný, že na GPSce nemám cestu. Ahá, já měl jít na tý křižovatce doleva, tohle je pro ty, co jdou jinou trasu. Cestou, která kříží křižovatku, kde jsem svůj omyl poznal, se vracím na správnou cestu. Pak už poměrně zajímavou trasou pokračuju do Felsenmuhle. Odtud jdu po asfaltce do Neumannmuhle.

Pak se opět ztrácím. Jsem na křižovatce silnic, ani po jedné turistická trasa nevede! Jo ahá, vono to vede do vrchu, na tom sněhu je to špatně vidět.

Razím vzhůru, jdu dál … Fuj! Co to je? Přes cestu leží mrtvá liška! V Čechách by z toho měl myslivec radost, tady jen tak leží …

Po červené postupuju dál. Už jsem na konci, u silnice. No jo, ale po tý silnici mi to nesedí s GPS záznamem od Olafa! Musím zpátky a roštím, lesem. Fakt, žádná rozumná cesta, která by Olafí záznam stínovala, tady není. Na třetí pokus jsem už nad lesem na poli, přes pole mířím k posedu, kudy by podle Olafa měla červená cesta vést. Jo, je tady. Pak už razím do Saupsdorfu. Podle propozic bych měl stoupat po modré, žádná modrá tu nevede, GPS záznam stínuje červená, tak jdu po ní … Už mám dost za sebou, pití vypitý, stoupá se už špatně. Už jsem na Wachbergu. Na poslední kontrole. Tak, razítko a zpět do Čech.

Po zelené klesám do Mikulášovic. Zdravím proti mně jdoucí turisty. V Německu na mé "Dobrý den!" se ozývato hlasité "Aló!", tady v Čechách pouźe tlumené "dobréj"…

V Mikulášovicích v 17:10 končím pochod, vyrážím na vlak.

Poměrně rychle jsem v Ústí nad Labem, jenže odtud další spoj do Lovosic jede až za 1,5 hodiny! No co, udělám si procházku po Ústí, pak už jede rychlík, 3 minuty po něm osobák …

Doma jsem ve 22 hodin.

Procházka byla zajímavá, škoda jen, že to fakt nebylo jarní, že to bylo pozdně zimní ….