Protože se mi před rokem líbila cesta z Cínovce do Velemína, letos jsem měl chuť jít 50 km znovu.
Škoda, že mi nebylo zcela dobře, snažil se ještě honem vyléčit co to dá.
Večer
v 19 hodim se snažím zabrat a předespat si. Každou hodinu mě ale někdo
budí. Ve třičtvrtě na dvanáct vstávám a přesouvám se na nádraží do
Lovosic. Odtud s přestupem dojížím na nádraží do Teplic, tam nás hned
osožák vyhazuje, že se nádraží zavírá. Před nádražím dělá Petr Malý
registarace, drobné samozřejmě nemá, čekám naposled, aby mi vrátil na
čerstvě vybrané peníze z bankomatu. Stejně nazpátek úplně nemá.
Z
Teplického nádraží vyráží i velmi společensky unavený Kakaras, celou
další cestu autobusem na Cínovec nás oblažuje nadšením, jak se mají lidi
bavit, jak mají být šťastný … nechápu, jak může v tomhle stavu (a
nedostaečně oblečenej, nevybavenej) vůbec vyrazit na trasu.
V
Cínovci se ve dvě ráno fotíme (Kakaras na zemi) a vyrážíme na cestu.
První dva kilometry jsou po asfaltce, pak ale červená odbočuje do 30 cm
vysokého, tajícího, sněhu, břečky. Tím jdeme dobrých 3 km, boty
samozřejmě promočený, ponožky jakbysmet.
Na
konci té hrůzy je kontrola, občerstvení. Dám si teplý čaj. Po té vyrážím
nočními Krušnými horami na Komáří vižku, kolem ní pak dál na sever.
Na
krku mám naštěstí fungující GPSku, takže vidím, že v té tmě doprava
uhýbá modrá cesta, po které máme jít. Cestu vidím na GPSce, v reálu ne,
je tma, mlha, pod nohama ledovka a břečka.
Serpentýnama
jdu dolů, do Maršova, dole naštěstí další občerstvovací kontrola, Egon,
po občerstvení razím dál směr Krupka. Cestou se mi po tmě ztrácí žlutá
na hřbitově. Naštěstí nejsem sám, kdo bloudí, takže ti, co jsou přede
mnou, už cestu našli, tak se vracím a jdu za nimi.
V
Krupce šetřili na asfatu, kus asfaltu na krajích chybí, mě se podvrkává
noha a padám na všechny čtyři. Dlaně sedřený, obě kolena krvavý. Po
oklepání se jdu dál. Zelená značka nás protáhne ranními, sobotními,
nevzhlednými Teplicemi, končíme opět na nádraží. Tam má být kontrola,
není. Nechávám si dát razítko v pokladně, jdu se na lavičku ve vestibulu
najíst, všichni na mě blbě koukají. No, nedivím se, s vizáží
bezdomovce...
Po cca 15 miunutách vyrážím dál i
když jsem se před tím těžce hádal sám se sebou, cestou z Cínovce jsem
si nepřivodil jen krvavý kolena, ale už i bolesti zad a krvavý puchýře
na nohou. Přesto podle hodin mám čas, tak jdu dál.
Oproti
minulému roku cesta vede po žluté. Do Kladrub nelze cestu za nic
chválit, cesta mezi domy, pak podle výpadovky na Most! Nádherná
turistická cesta! Možná jen ten kousek od zámku pakem lze pochválit.
Z
Kladrub po žluté pokračuju do polního vršku. Cestou si sedám na žebřík a
lepím puchýře vzniklé z mokrých (i když přezouvaných) ponožek. Na vršku
se žlutá ztrácí v roští. Oklikou se na ní, po cca 2 km zachůzky, vracím
a jdu dál. Nyní slézt kopec do Ohníče a pak zase stoupat a stoupat ...
po žluté jsme měli jít do Úpoře... smůla, žlutá vede jinudy.
Počasí je dost "optimistické", opar a mlha …
Optimistická
žlutá cesta končí v Kostomlatech pod Milešovkou. Tam doplňuju od Egona
zásoby čaje a jdu dál. Znova se vracím, protože zelená odbočka není
zrovna zřetelně značená. Ale už jsem na ní. A opět stoupání …. Občas mám
pochybnosti, jestli jdu správně. Až na křížovatce u altánku jsem
pochopil, že jsem měl jít jinudy, kančí stezkou lesem, sněhem, nu což …
jdu dál…
Čeká mě cca 6 km serpentýn po zasněžené asfaltce lesem do Černčic.
Nad Černčicemi se břečka střídá s bahnem.
Přeběhnout silnici a po ledovce se vyškrábat na Milešovku. Jasně, že to klouže.
Na
Milešovce si dávám pivo a grog a pod vlivem grogu sjíždím dolů.
Skutečně sjíždím, jako na běžkách, hůlkama se odrážím, jedu dolů, jen ty
běžky na nohou nemám. Přesto se mi to daří!
Z křížovaky pak dorážím po modré do Velemína. Jsem letos poslední.
Ale co, není mi dobře a přesto jsem to došel.
Z
Velemína mě do Chotěšova na nádraží už veze Egon, jsem už poměrně
unavenej, oproti loňsku jsem to šel o dvě hodiny déle, ale to bylo lepší
počasí a hlavně loni jsme sněhen šli jen z Cínovce do Teplic a pak byl
sníh jen na Milešovce, takže i trať byla míň náročná ….
Po pochodu pajdám ještě ve středu … puchýře na nohách mám ještě po 14 dnech … holt příště budu muset líp naimpregnovat boty …
Žádné komentáře:
Okomentovat