Jarním Šluknovskem 2015

Jedna ze stovek, který jsem loni dal, je Jarním Šluknovskem. Proto jsem jí chtěl jít i letos, 3. - 5. dubna 2015.

Vícestovka Jarním Šluknovem 2014

Už od pondělka pozoruji divný počasí. U nás v polabský nížině sníh, déšť … divný počasí na blížící se velikonoce. Ale už jsem se tak nějak naučil drobný rozmary počasí tolerovat, tak co.

V pátek 3. dubna 2015 přijíždím na start do Dobkovic. Ve vlaku se mnou jede Malý-family, Péťa řeší zákaz německejch ochranářů pochodu přes německý skály mezi 22. a 5. hodinou.

Konečně jsme v restauraci na pile v Dobkovicích. Už se tu sjíždějí účastníci. Nevím, zda pro nováčky je stresující vidět "nadšence" , jak se na start připravujou … pokud jedu s cílem dojít, mám na to odvahu, tak se jich přece nebudu bát … navíc některý z nadšenců třeba v průběhu závodu zjistí, že přehnali tempo a vzdají to. To fakt je lepší jít (případně popobíhat) volnějším tempem, ale "dojít". Tyhle myšlenky jsem míval dřív, teď už, co mám pár stovek km za sebou, už je nemám, už si věřím. I když rozmary počasí korigovat nejde …

Ve 22 hodin start. Konečně poznávám správnou cestu na Sedmihoří, při Loučení 2013 jsme tu v opačným směru docela bloudili … cesta k obci Hliněná je docela v pohodě. Jen se mi nelíbí cesta bahnem a obzvlášť ne vyteklým, smradlavým, hnojem před vsí … Ten děsnej močůvkovej smrad budu cejtit další 4 hodiny …

Šlapeme sněhem na Javorový vrch. V jedný vyšláplý stopě běhá dokola uvězněná myška.

Na Javorským vrchu mě těší, že jsem dohnal Michala Bařinku .. ale jen dočasně. Na první "tajný" kontrole o dvě hodiny pozdějc se dozvídám, že to Michal vzdal … škoda.

Cesta z Javorskýho vrchu je OK, horší už je to s výstupem na Chmelník. Pole před ním je rozblácený, suchá část se hledá těžko. No a výstup po blátě na strmější kopec taky stojí za to … No jo, stojí … výhled na noční Děčín je fakt hezkej, ale po tom blátě?

Na tajný kontrole, na 17. km se dozvídám zprávu o Bařinkovi, škoda, po občerstvení razím dál ..

V Odřichově přecházím silnici a stoupám neidentifikovanou příšernou žlutou neturistickou cestou nahoru na Sněžník … sníh, břečka, bažiny, mokro … jako letní ultra trail proč ne, ale noční zimní následky? Tahle část pochodu mě fakt nenadchla, mokrý ponožky, vlhký boty … a je mi zima (a to mám zimní oblečení).

Na vrchu mě (asi) Klapkovi usměrňují, že ještě musím dolů do Hřebenový boudy na kontrolu. Že prej tam dělaj dobrý polívky … No dobrá byla, ale já mám radši hustší … kafe mi pomáhá a tak razím zpátky na Sněžník … někde tam bych čekal na stromě kontrolu, není … pak dolů až do údolí, pak na Pastýřskou stěnu. Tady na mě přichází první krize. Asi tak 10-minutový schoulení se na pařezu s drobným klimbnutím stačí …

Průchod Děčínem je zajímavej … za Tyršovým mostem si mě s nedůvěrou prohlíží příšerně oblečenej bezdomovec (no, proč asi?). Vůbec mě nenadchlo světle zelený dvoučlenný komando, co v Pohraniční ulici votravuje a zastavuje každýho řidiče. Kdyby radši dělali něco užitečnýho. Nakonec vystoupám k nemocnici nad Děčínem, kde dělá "tajnou" kontrolu Honza Sedlák. Vlažnej čaj, s vlastnoručně dolitým rumem, mě potěšil, krátkej oddych pomoh.

Vystoupám na skvělou vyhlídku na Děčín. Hledám logickou kontrolu. Nelogicky tu není .. je až o kus dál na Labský stráži. Je pravda, že ta "kaplička" si pozornost zaslouží …

Pak zas dolů do hezkýho údolí Loubí…

a zas nahoru … na Růžovým hřebenu chci najít kešku, nemám ale dost sil … rozhledy jsou ale odtud nádherný .

No a pozvolna jdu až k Dolnímu Žlebu. Proti mně jde spousta lidí .. že by to byli od Egona, účastníci kratších tras? Netuším .. Ale slibuju si, že až na www.dalkovepochody.cz objevím pochod touhle částí, mezi Děčínem a Hřenskem (nebo naopak), ale kratší, že si to dám znova … fakt se mi tahle část líbila … připomínala mi i oblíbený Kokořínsko.

Ve Žlebu je na kontrole Zdeněk Plavec, kterej taky, pro mě z nepochopitelnýho důvodu, pochod vzdal. Občerstvení se opět pomáhá. Dobíhají mě Fojtíci. V pěti lidech razíme nádhernou buší, údolím Suché Kamenice, do Janova.

Egon mi slíbil, že tu budu mít batoh na převlečení se. V takhle malým, přehlédnutelným bufáčku to je ale nepředstavitelný …

Fojtíci nechtějí provokovat německý ochranáře a v Janově prý pochod vzdávají, včetně dalšího páru … já se na to můžu … já si do toho kecat nenechám, kvůli jedný hodině nebudu čekat v Hřensku do rána … takže mizím do Hřenska … docela náročný je hledat sestup z Labský vyhlídky do Hřenska, samý zábradlí, ale našel …

V Hřensku jsem byl naposled před cca 30 lety, mám chuť si ho znova prohlídnout, sice mi vadí komercializace, ale za procházku kolem Kamenice by to fakt stálo. Jenže mě tlačí čas. No co …

Na hranicích vidím, jak "celnice" po odchodu celníků zkrachovala …

Tak a jsem v Německu … takže, jsem tu soukromě a jdu do Dolní Poustevny … kdyby mě někdo kontroloval … Tý vole, co to je? Za hranicema číhá v autě schovanej Petr Malej a vrací lidi, co nemaj už šanci projít skály do 22. hodiny zpátky. Nechce mě pustit dál. Já bych ho zabil! Ježíši, to je ale vůl! Von si ze mě dělá srandu …ze mě, v podvečer po probdělý noci, nechápavýho … jasně, že můžu dál … poobčerstvit a dál. Kontrola je prej kousek, na silnici …

Celou trasu mám nahranou v GPSce. Když jí tam nahraju, má šedivou barvu. Tu bych ve dne na sluníčku neviděl, tak trajektorie hned po nahrání přebarvuju na výraznější růžovo-fialovou barvu, tu vidím dobře a ani si jí nespletu se žádnou turistickou trasou … No, tak podle týhle rúžovo-fialový cesty stoupám vzhůru. Už je to pro mě jen slepá čára, NDR v GPS nemám … sakra, jak to kluci tuhle část cesty kreslili? Vždyť ta čára je rovně, zatímco lezu nahoru po klikatý asfaltce. Nahoře mi to nedá, a vytahuju papírovou mapu … No jasně! Podobnou barvu v GPSce má státní hranice! Já stínuju po žlutý státní hranici, místo toho, abych šel po zelený, tak si hraju na pohraničníka … naštěstí i ta silnice vede na Gross Winterberg, křižovatka silnice a zelený trasy je asi půl kiláku ode mě …no nevím, jakou barvu teda mám dávat do budoucna nahranejm trasám v GPS … ale no, pobavilo mě to …no.

Od horský chaty dolů do údolí …a pak po žlutý do skal … je půl osmý, ještě vidím maxiskálu Heilige Steige, na kterou mám vylýzt … no nazdar … už se ale stmívá … z jedný skály na mě svítí čelovka … že by avizovaný ochranář? Je ale jen půl osmý, tak co … taky to mohla bejt hvězda, tohle světlo ale bylo bělejší … Při vzestupu na Heilige Steige začínám chápat Oldu Berku, proč sebou nevzal svojí Miu … takovejch příček a žebříků … přestávám bejt dálkovej chodec, je ze mě žebříkovej horolezec …

Hlavně se z tohohle skalního labyrintu dostat zdravej! Už i chápu ty ochranáře, proč pochod po 22. hodině zakázali … děsný! Běžně svítím, kvůli úspoře baterií, v čelovce 8 diodama … teď prd vidím, musím jet na všech 21 diod. No ale jak vidím líp, nebojím se zrychlit tempo … Stejně jsem si v jednom místě podvrknul nohu … bolí, hlavně nesundávat botu, nějak tu bolest rozchodím …navíc na roštovejch schodech cejtím puchejře na chodidlech …

Cesta k Schrammsteine je docela nekonečná … nejhorší byl konec … myslel jsem, že Olafa picnu … kontrola až v nejzazší části skály, najít tam cestu vůbec nebylo jednoduchý… schody, žebříky, rohože, průrvy, zábradlí, vše za tmy… na konci vytoužená kontrola. Navíc do pytlíku už i někdo strčil malou "horskou knihu". Je tři čtvrtě na deset. Je reálný, že v avizovanejch deset hodin budu ze skal pryč … Romanticky svítí měsíc. A do mě se opět dává zima …

Pak dlouhou, nekonečnou, cestou do Beuthenfallu … No a tam pak bloudím … mám jít po zeleným terči. Jenže nevidím kudy …ani na třetí pokus cestu nenacházím. Proti papírový mapě vymejšlím cestu po silnici … jo, narážím na červenej rozcestník, červená do Lichtenhainu vede taky …

Polem dorážím do Lichtenhainu. Je tam nějaká zábava … a proti mně přijíždí policie, nějaká selka je vítá …asi tak o deset minut, když jsem šel hledat "tajnou" kontrolu, o který jsem věděl, mě čapli.

- Sprechen Die Deutsch?

- Nein.

- English?

- A little …

No a pak ruční domluva … co tam dělám "… jdu noční pochod, noční sport." "Víte kolik je hodin (ukazuje na hodinky)". "Já jdu z Čech přes Německo do Čech!" "Teda, víte, co je to kilometrů?" "Jo stovka" (na Hundert jsem si samozřejmě nevzpomněl, tak to vyjmenováváme po číslicích. "Ein, null, null .." "Ja!" Policajti nechápou, útrpnej pohled … teprve když ukážu na krk začínají věřit … "Ja, džípíes .." už mi věří … "Lichteinhain - Sebnitz - Dolní Poustevna?" "Ja!" … nabízí odvoz … s díky odmítám a mizím, jak to jde … Honza Sedlák naštěstí už tajnou kontrolu deset minut neprovozuje, taky před policajtama zmizel …

Opět nacházím ztracenej zelenej terč … po něm do polí a do lesíka. Tam mě značení opět posílá blbě do údolí potoka … musím se vrátit a potok obejít druhou stranou … fakt v cizí zemi, bez mapy v GPSce se po tmě jde blbě …

Po označení kontroly jdu přes žlutou po červený blátem do Sebnitz. Tam už jsem zabloudil úplně … měl jsem stoupat po žlutý na Tanečnici … no jo, ale Sebnitz je osvícenej oranžovýma lampama a žlutý značky tak nejsou vidět … po půlhodině nacházím správnou cestu a lezu vzhůru. S drobným blouděním jsem nakonec na Tanečnici. Neskončím už? Stovku už mám … ale ne … jsou čtyři ráno, vlak jede až po šestý … čas je … tak dolů po modrý …

Osada Tomášov už má zavřeno. Škoda, vypadá to romanticky, chatky, společenka, vzpomínka na pionýrák (pro narozený po roce 1985 … = komunistickej junák) tak holt dolů opět do Němec … tam je hnusná, studená, bílá, mlha se sněhem … držím se GPS …

…..

…..

…..

Probírám se v lese opřenej o strom, nic nechápu, rozdvojená osobnost, Jekyll a Hyde …

- Co tu dělám? Kde to jsem? Proč?

- Máš na krku GPS, tak jsi na pochodu …

- No to je v pr…i! Asi bloudím, co?

- Ne, podle GPS jsi dobře na trase, neuhnuls!

- No jo, ale tady žádný značky nejsou!

- Jsi slepej, koukni na tu modrou a červenej puntík na stromě!

- No jo, ale co dál …?

- Drž se tý GPSky, jako ses jí držel dosud a nepřemejšlej o blbostech …

- No tak jo, no …

Na křižovatce modrý a žlutý má bejt kontrola … modrá se se žlutou ale nekříží. Kontrola je až o 1 - 2 km dál …

Začínají mě provázet halucinace … místo pařezů psi, u Saupsdorfu pase babka kozu na provazu … U Vachbergu chlap balí kufr u auta a baba mu do toho kecá … nic z toho ale není pravda …vše jsou moje halucinační výplody …

U Vachbergu posnídat a pak dál … opět Jekyll a Hyde …

- Co to je za cestu? To je moje cesta? Tu jsem koupil?

- Ne není!

- Tak proč jsem tu?

- Protože po ní máš dojít do Čech.

- Proč?

- Proto.

- Já tu cestu nechci. Je vošklivá, klikatá, blátivá, se spadanejma stromama …

- Nekecej a běž!

- Proč?

- Jsi na pochodu!

- Kdo to vymyslel? Blbost!

- Ty, ty jsi si vymyslel, že půjdeš stovku …

- Do pr…!

Po návratu do Čech už mi to zase myslí líp … poslední kontrola na vrchu nad Mikulášovicema a dolů! V Hubertovi je zavřeno!!! Volám Olafa … konec je prej v nějaký tělocvičně … (podle fotek a itineráře ale konec fakt byl v Hubertovi, holt já mám asi smůlu) …

Cíl!!! Sedmá stovka na kontě! Žádný občerstvení! Ani Lichtenhain, ani Tomášov, ani Mikulášovice … holt trest za "pomalost". No beru, že výčepáci na mě čekat nebudou, ale mít v cíli alespoň zalitou vietnamskou nudlovou polívku by mě fakt potěšilo …

Za půl hodiny mi jede vlak! To stíhám … převlíct do čistýho, a vyrazit. Diplom jsem schoval tak dokonale, že jsem ho našel až druhej den… Fojtíci mě předběhli o tři hodiny. Asi jak jsem si splet tu hranici s trasou …

Dobrá duše z Liberce mě odvezla až na nádraží do Krásný Lípy. Ještě na nádraží mám halucinace (zpod roští na mě vejrá nějaká bába a u lesa se na kolejích pořád do kola točí autobus)… svaly ztuhly, na všech nádražích už přestupuju výtahem, schody nezvládám … v Ústí u nádraží je vietnamský bistro, tam se alespoň najím …

V 15 hodin usínám, bolestí se budím několikrát mezi šestou a sedmou večerní … druhej den nemůžu vylýzt z postele, ale jsou velikonoce, musím jet vyhodovat neteře …

Pochod hodnotím jako pěknej … Mezi Děčínem a Hřenskem to až na bláto bylo nádherný … mojí chybou bylo, že německý skály jsem šel po tmě … za světla musí bejt krásný a bezpečnější … závěr, od Tanečnice Německem do Mikulášovic už ale byl z mýho pohledu, nezajímavej, zbytečnej … fakt to chtělo už od Tanečnice dát šanci jít po hřebeni do cíle a skončit. Něco je i na výroku Zdeňka Plavce, že přehodnotí názor na stovky, že padesátky si člověk užije líp …

Opět si přísahám, že je to moje poslední stovka, že budu jen chodit padesátky, že si je líp užiju. Už teď vím, že kecám … už mám zaplacenou registraci na K100. Takže tam nashle a ještě před tím se na všechny těším při společném bloudění blátem mezi Prahou a Prčicema!

Trasa viz: ZDE

Výsledky viz: ZDE

(autorem fotografie z cíle je Zděněk Plavec)