Před 2 lety jsem dal svojí první stovku právě na K100:
Takže z Krakonošovy stovky se u mne začíná stávat tradice. Sice mi vadí zdražování startovnýho, letos dokonce neadekvátní zásah KRNAPu - zákaz cesty přes Sněžku, ale Krkonoše mám rád a tenhle pochod si nenechávám ujít.
Letošní předpověď počasí nebyla zrovna
příznivá. Napřed to vypadalo na přeháňky, pak jen na občas a nakonec už
předpověď věštila déšť. Je zvláštní, jak člověk zapomíná negativní věci.
Až na pochodu jsem si vzpomněl, že jsem loni vlastně taky zmoknul a
taky mi byla na hřebenech zima.
V pátek 19. 6.
2015 dojíždím do Prahy za spolusouputníkem z B7 MUDr. Martinem Kalábem a
vyrážíme oklikou přes Trutnov do Vrchlabí.
Presence
je celkem rychlá, oba se podepisujeme i na petici proti zákazu pochodu
na Sněžku, fasujeme čísla a propozice, po drobném občerstvení se na
parkovišti připravujeme na pochod.
Před
pochodem ještě absolvujeme předstartovní pokyny od pořadatelů,
nesouhlasně pískáme před projevem zástupce KRNAPu … i když tenhle děda
asi fakt za zákaz výstupu na Sněžku nemůže. Předchozí ročníky nás
startoval Krakonoš. Letos nedorazil. Netuším proč. Jen jsem si vzpomněl,
že mi letos v muzeu na Pasekách paní říkala, že jeden z představitelů
Krakonoše letos umřel. Asi to byl tenhle a náhradní to ještě nezná …
Takže nás startuje starosta Vrchlabí.
V 21:03
startujeme. Obvyklý první výstup z Vrchlabí je náročný, letos se ale
zdá, že mi to jde líp. Nahoře pak neuhýbáme ke Kněžicím, ale sbíháme do
Valteřic. Tady je první kontrola a odtud se pak musíme škrábat na Žalý.
Tradičně mi na zkratce mezi žlutou a červenou turistickou cestou do
vrchu lesem dochází energie, naštěstí jsem brzo na červené.
Na
Žalým pak další kontrola, občerstvení čajem, úprava výzbroje a dolů
směrem na Rovinku. Čím dál víc mě zlobí čelovka, nějak se uvolnil držák a
čelovka se mi klepe na čele … to se nedá vydržet. Naštěstí mám v batohu
náhradní. Takže na Rovince se dopuju magnesiem (na Žalý se začínaly
hlásit křeče) a přezbrojuju čelovky.
A dál pak šlapu na Horní Mísečky … kus za mnou je Martin Kaláb a dává se do hovoru s "cizím pochodníkem":
- Jak to jde?
- Jo, dobrý, já už tenhle pochod jdu po ….
- Jó? A Ty chodíš i ty "olafí" pochody?
- No, já jsem Olaf!
Když mi tohle Martin vyprávěl, měl co dělat, abych se nepo … smíchy.
Na
Mísečkách další kontrola, čaj (bodejť by mi chutnal, až po vypití jsem
zjistil, že cukr byl vedle) koupil jsem si i pivo a jdeme dál … Před
chatou Stopa straší Iva Hejkrlíková s maminkou, že nestíháme kontroly
(je pravda, že limity v Harrachově, Lužické a Polsku byly nesmyslný), že
nedostaneme v cíli diplom.
Cestou nad Kotelní
jámy jsem loni upadnul a rozbil si koleno. Letos jsem na rozdíl od
Martina OK. Vystoupám na Dvoračky a pozvolna výklusem seběhnu do
Harrachova na Rýžoviště. Teda běžím jen z prudších kopců, z
povlovnějších se mi nechce. Pár lidí předbíhám.
V
Harrachově v 007 kontrola, pivo, chleba se škvarkama a solí, čaj a
dlouhé čekání na WC. Bodejť by ne, když funguje jen jedna kabinka! A kde
je ten Martin? Vždyť já tu už jsem víc jak ¾ hodiny! Venku začalo
pršet, zmoklej Martin se dobelhává a oznamuje mi, že končí. Cestou nad
Kotelní jámy se pro změnu letos přerazil on a podvrknul si nohu. V
Harrachově to zapíchlo lidí víc.
Venku prší,
sebe i batoh oblíkám do deště a razím kolem Mumlavskýho vodopádu, kolem
Krakonošovy snídaně nad Voseckou boudu. Pozvolna se rozednívá. Stejně
jako loni je na Česko - Polských hranicích u Tvarožníku bílej hnus!
Mlha, mírně prší, vlhko, zima … to vydrží až za Špindlerovu boudu.
Violík
i Krakonošovu kazatelnu vidím, až když jsem blízko nich. Cesta kolem
Vysokého Kola už je nebezpečná. Velké polské balvany strašně kloužou, 6x
jsem uklouznul, 4x dokonce upadnul (z cesty až do borůvčí). Kde to asi
polští soudruzi udělali chybu? Problém téhle K100 byl vlastně i v tom,
že české cesty byly zčásti nahrazeny cestami polskými. Poláci neumějí
stavět bezpečné turistické cesty, jako Češi, jejich cesty jsou kamenité,
balvanité, nebezpečné, což se projevilo i při tomhle pochodu.
Náročnou,
nebezpečnou, cestou se dostávám až k Lužické boudě. Cestou mě předbíhá
Jirka Hofman a Petr Luberda. Ten nejen, že po nebezpečných balvanech
skáče, on i vylízá na skály (Mužský kameny) a odtud haleká bojový
pokřiky …
V Lužický boudě kontrola, gulášová
polívka, čaj … Nedalo se … usnul jsem tam vedle Jirky Hofmana … O hodinu
pozdějc vyrážím na nejnáročnější úsek pochodu. Ale pryč z Lužický! Je
tam vzdávací nálada … vzdal to tam i Luberda s kamarádkou … zima venku
mě vrátila do reality.
Stoupám nad Špindlerovu
boudu a uhýbám do neoblíbené buše Pielgrzymy … Protože čekám od ní to
nejhorší, cesta docela rychle uteče (pesimista může být jen příjemně
překvapen).
Z
Polany pak klesáme do Karpacze. Dosud mi stačila GPS trasa od Olafa.
Tady bohužel vede trasa jinudy (GPS nás posílá do lesa, ale KRNAP
rozhodnul jinak) a my musíme hledat oranžový šipky. Občas nevěřím.
Naštěstí Olaf s přesností 50 m trefil skutečnej kontrolní bod, takže
když už pochodníci přede mnou myslí, že zabloudili, GPSka pomáhá dojít
až na kontrolu. Tady je ten děda z KRNAPu, slibuje, že za rok by snad
zase mohla bejt na trase Sněžka. Tvrdí, že největší bordel nedělají
Helmuti, ale Češi … no nevím … zkusme mu věřit.
Po
občerstvení a kontrole v Domku Laboranta (trochu mi to připomíná
botanickou zahradu), po zelené jdu na Szeroki Most … ač je počasí děsný,
chvilkový vysvícení sluníčka je rychle nahrazený deštěm, kolem chodí
rodinky Poláků. Nechápu … v tom slejváku do kopce?
Soví
sedlo. Podle mapy je to rozcestí pod Jelenkou, tzn. cca jen 1170 m. n.
m. To z toho Karpacze bude krásná procházka (navíc dědula z KRNAPu na
kontrole tvrdil, že už nás čekají jen "kopečky"). Omyl! Ta černá polská,
stoupací, turistická trasa od Karpacze na Soví sedlo je dost drsná.
Navíc prší … Ale co, šlapu vzhůru, čas je jakž takž … už jsem nahoře.
Předbíhám další polskou rodinku ta se otáčí a něco mumlá o panoramatu.
Otočím se taky …to je vejška! To jsem vyšlapal? No hezký! Zvláštní je i
skupinka jdoucí proti mně. Foustaej průvodce ukazuje z vejšky Karpacz
skupině cca 18 - letých mladíků, oblečenejch v divný jakoby vojenský
uniformě. Že by cizí vojáci? Jenže fousáč na ně mluví česky. Fakt by mě
zajímalo, co byli zač …
Od Sovího sedla už zase
celou trasu znám. Ještě mírně do kopečka a pak asfaltkou dolů na
Pomezní Boudy. Asfaltka klesá, tak využívám gravitace a opět vyklusávám…
až na Pomezky. Cestou předbíhám Ivu Hejkrlíkovou s maminou. Dohnaly mě
na kontrole. Kontrola potěšila. Pivo, chleba s tvarohem, solí, …
Zvláštní … od Harrachova jak se přiblížím kontrole, začne pršet. I teď …
Po
pár minutách pršet přestalo, tak vyrážím přes Dolní Malou Úpu ke
Spálenýmu Mlýnu. Asfaltka krásně klesá, tak cca ¾ cesty běžím. Několik
lidí opět předbíhám. Od Spálenýho Mlýna se vyškrábat nad Velkou Úpu (k
Janovým Boudám) odtud pak seběhnout dolů do Úpy k bývalé výborné kavárně
/ cukrárně Rádium. Dneska je z týhle skvělý kavárny obyčejná budvarská
restaurace Alfa. Škoda … Před dvěma lety jsem z tohohle kopce křičel
bolestí, teď se učím využít gravitace a sklusat volně dolů … "a vono to
jde"!
Z Úpy dojít turistickou cestou do Pece na
kontrolu k IC Veselý výlet. Tradičně zase začíná pršet. Už je mi to
jedno … chleba, pivo … dobíhají mě předběhlí (vč. Hejkrlíkových), čas je
slušnej, tak vyrázím na předposlední stoupák, k Hrnčířskejm Boudám …
Od
Hrnčířskejch Bud až do Lánova cesta klesá … popobíhám, co jen můžu …
fakt by bylo dobrý trhnout loňskej rekord, dorazit do cíle před 19.
hodinou. Snažím se nahnat čas.
Z Lánova nyní do
Vrchlabí vede částečně kamínkatá asfaltka. Docela příjemný oživení,
kalhoty mám už dost zablácený z polský buše … Kluk, kterýho předbíhám,
nějak divně nadává, ani jsem se ho v cíli nezeptal proč … Už 19. hodinu
nestíhám …škoda … no zkusím bejt v cíli co nejdřív … nebloudím … Cíl!!!
22
hodin, 5 minut, 40 sekund … horší jak loni (o 6 minut) ale o 39 míst
líp (z 304. místa na 265.) Spoustu lidí přijde až po mě. Spoustu lidí to
vzdalo … nezhoršil jsem se … prostě nová trasa (černá z Karpacze na
Soví sedlo) v kombinaci s deštivým počasím, je mnohem náročnější a
únavnější … Asi mi na trase chyběl i Martin, kterej by mě hecoval k
rychlejšímu tempu (teda, pokud by to nebylo naopak).
Ve
Vrchlabí mě po cca ½ hodině vyzvedává Martin a vezou mě do Prahy. V
Praze si pletu nádraží. Půlnoční rychlík nejede z Masarykovýho, ale z
Hlavního, nádraží … na poslední chvíli se ve vlaku probírám před
Roudnicí, o chvíli pozdějc už bych řešil cestu z Bohušovic …
V
bolestech vylezu roudnickou cestu k rodičům. Vytoužená koupel a spánek.
Mamina mě budí v 11 hodin. Celej den mám problém s chůzí, ležím v
posteli, nemůžu ohnout nohy. V ponděli mám ještě problém slízt schody …
Příští
K100 je jubilejní, 50. Doufejme, že bude opět přes Sněžku, doufejme, že
jí nepotká osud B7 … doufám, že jí dám v cíli pod 18:45 h.!
Výsledky viz: ZDE
Vzhledem k únavě a počasí jsem neměl sílu fotit, takže obrázky jsou z Facebooku.
Žádné komentáře:
Okomentovat